Jak rodíme, tak i kojíme

Ženy po přirozeném porodu mají mnohem radostnější a klidnější období mateřství.

Pokud porod probíhá nerušeně, žena rodí v bezpečném a podpůrném prostředí, své tělo a dítě má pod kontrolou, pak se u ní vyplaví přirozené porodní hormony a žena vstupuje do období mateřství transformovaná,  překročí samu sebe  a narodí se v ní matka.

Když své dítě položí na své nahé a teplé tělo, začnou se ihned vyplavovat poporodní hormony, které pomáhají děloze odloučit placentu. Mateřské hormony prolaktin a oxytocin spustí proces laktace, který už je předpřipraven. Matka a dítě, díky vysoké hladině oxytocinu, prožívají extázi, jsou tzv. mimo realitu. Tyto hormony dávají matce sílu, radost, lásku, rozumí snáze řeči svého dítěte. Chápe jeho potřeby, dokáže je naplňovat, nenechá si, díky nabytému sebevědomí,  v sobě potlačit intuitivní chování.

Řeči typu: „Maminko, máte špatné bradavky, máte málo mléka, dítě vám nepřibírá, rozmazlíte své dítě, když jej budete stále kojit a nosit…“ ji nechávají zcela chladnou, moc dobře, ví, že pouze ona je pro své dítě přístavem bezpečí. Užívá si plnými doušky radost, klid  a lásku, kterou ji dítě nabízí. Jsou na sobě závislí a je to pro ně samozřejmé.

Tyto ženy mi téměř nikdy nezavolají, že mají problém s kojením. Kašlou na techniky kojení, tabulky, rady-nerady, neznají bojkoty kojení, růstové spurty, koliky, své děti prostě přirozeně kojí a moc si to užívají. Kojení neberou pouze jako prostředek, jak své dítě nasytit. Ony moc dobře ví, že kojení je pokračováním jejich kontinuálního vztahu, díky němuž dokáží uspokojit všechny jeho potřeby. 

Jako laktační  poradkyně navštěvuji ženy, které si mne přivolají k  problému s kojením. Vždy se jich ptám, jak prožívaly své těhotenství a jaký byl jejich porod. Často mají pocit, že se staly otrokem svého dítěte. Všechny ženy mají jeden společný problém, nerozumí, co jim dítě svým pláčem sděluje a jako jedinou příčinu pláče vidí pouze hlad. Jejich dítě však často hladoví po kontaku s ní, chce svou matku chápavou, klidnou a sebevědomou.

U téměř všech těchto žen byl narušen po porodu oxytocinový a prolaktinový řetězec.

Oxytocin se jim nevyplavil díky zásahům a lékům u porodu a velmi zásadně chyběl po porodu,  kdy jeho hladina stoupá, když se dítě dotýká matčina prsu a olizuje ho. Oxytocin zprostředkovává mimo jiné reflex vypuzování mléka a účinně brání matku i dítě proti stresu.

Když dítě začne sát z prsu vyplaví se u matky hormon prolaktin. Je to hnízdící hormon mateřství a podporuje tvorbu mléka. Jeho hladina je nejvyšší tři hodiny po porodu, pak pomalu klesá.

Narušením vyplavování těchto dvou hormonů, je utlumen kojící vztah mezi matkou a dítětem, žena má potlačené mateřské chování a snáz podléhá poškozujícím radám zdravotníků a okolí.

Matka, která se ocitne po porodu bez dítěte, je ohrožena ve schopnosti přirozeně kojit.

Dítě, které je matce odnešeno, prožívá stres a strach, protože není uspokojena jeho potřeba kontaku a následného samopřisátí k matčinu prsu. Dítě má velmi často narušen sací reflex díky farmakům, které byly matce u porodu podány.

Oba prožívají pocity ohrožení ve svých životních rolích. Nesprávné kojící postupy a techniky krizi jen prohlubují. Matka cítí neschopnost své dítě nakojit a utišit. Dítě má podrážděnou velmi křehkou nervovou soustavu a reaguje na přemíru  podnětů pláčem. Oba se ocitají v začarovaném bludném kruhu, ze kterého se mnohdy ani nedostanou. Žena uvěří, že její prsa nejsou pro dítě dost dobrá a začne své dítě dokrmovat umělým mlékem, aby jej mohla nějakým způsobem utišit. Příčina jejich krizového vztahu však není vyléčena.

Oba potřebují vrátit se na začátek. Opět by měli společně prožít přivítání, které jim zásadně chybí.

Stačí nalézt v sobě důvěru, že já jsem matka, že má prsa jsou stvořená ke kojení. Mé dítě je, jako jakýkoliv jiný savec, schopno se nakojit, kdykoliv bude potřebovat. Všechna lidská  mláďata se rodí s potřebou stálého kontaku s matkou právě proto, aby se prsa plnila mlékem.

Pokud se právě vás dotknula má slova a řešítě problém s kojením, pak vám radím:

• Nenechat si radit někým, kdo nekojil dlouhodobě své dítě.
• Vyhledejte podpůrnou laktační poradkyni.
• Raďte se pouze svým srdcem a svým dítětem. To jsou ti nejlepší rádcové.
• Zopakujte si to, co vám bylo odepřeno. Své dítě položte nahé na svou hruď a nechte jej, aby se samopřisálo. Vrátí se mu  zpátky jeho naprogramované chování a vrozené reflexy, které mu umožňují najít si zdroj své potravy.
• Udržujte se svým dítětem tělesný kontakt, noste jej v šátku, v náruči, spěte s ním společně v posteli, líbejte jej, hlaďte jej, zpívejte mu.
• Představte si, že jste daleko od civilizace, kde nejsou žádné lékárny s umělým mlékem, váhy a tabulky,  kdy přežití vašeho dítěte je závislé pouze na vašem mléce.
• Odpusťte samy sobě a těm, kteří vám svým nevědomým chováním přerušili váš kontinuální vztah.

Pokud jste porodní asistentka nebo novorozenecká sestra a čtete tyto řádky, pak nejefektivněji podpoříte zdraví matky a dítěte tím, že jim zajistíte klidný, nikým a ničím nerušený kontakt, aby oba byli v teple a chráněni. Umožněte jim kontakt kůže na kůži, pohled z očí do očí, neoddělujte je, neomývejte dítě, nesahejte matce na prsa a na její dítě. Věřte, že oba jsou zrozeni k tomu, aby jejich děložní vztah plynule přešel do vztahu kojícího. Jedině tak je podpoříte v kojení.

Pokud jste těhotná doporučuji vám k přečtení mé eBooky 50+10 mýtů o kojení,  10 kroků a afirmací k porodu a Cesta za radostným porodem.

Kojení je nejjednodušší  způsob intuitivní mateřské péče, zahrnující nošení, hluboký pohled z očí do očí, neustálý tělesný kontakt a opojení vášnivým hormonem oxytocinem. Kojení je odměna pro matku a dítě. Kojení je dar pro celou naši společnost, protože dokáže léčit a činí ženy a děti láskyplnými.

 

Napsala jsem pro vás eBook 50+10 mýtů o kojení, který vám pomůže ke sebevědomému kojení