Nastavování časového limitu u kojení – kojit dítě co tři hodiny, 10 minut
Volala mi žena s žádostí o telefonickou konzultaci ohledně kojení. Do 4 týdnů věku svého dítěte kojila bez potíží, její dítě prospívalo a ona se těšila kojení. Při prohlídce u pediatra se zmínila, že se její miminko někdy kojí i víc jak 20 minut. Pediatr se zhrozil, že 20 minut je moc, že dítě musí být nakojeno do 10 minut, jinak ji začne slábnout mléko. Zoufalá matka se odpojila od své intuice a začala dítě na prsu stopovat, po 10 mintách jej od prsu vždy odpojila. Z doposud pohodového mateřství se stal boj. Z klidného dítěte se přes noc stalo dítě, které začalo být nervózní, nespokojené, často plakalo a začalo bojkotovat matčin prs.
Matka se opět obrátila na pediatra s tím, že její dítě začíná prs odmítat. Pediatr ji doporučil mléko odstříkávat a namíchat do něj ještě Nutrilon. Dítě po prvních dávkách Nutrilonu plakalo bolestí, nemohlo se spontánně vyprázdnit, jen s pomocí rektální rourky. Dostavily se záhy také koliky, takže matka začala dávat dítěti léky proti kolice. Ocitla se v začarovném kruhu, ze kterého chtěla vystoupit. Protože snem této matky bylo kojit plně, bez jakýchkoliv příkrmů, vzpomněla si na začátky svého kojení, kdy nabízela prs kdykoliv její dítě žádalo, ale jelikož přestala věřit sobě i svému dítěti, tak hledala jinou pomoc než u svého pediatra. Zavolala tedy mně.
Matku jsem ujistila a podpořila v tom, že vše, co doposud činila, než se jí dostalo poškozujících rad od pediatra, bylo správné. Že neexistuje slabé a nevýživné mléko. Že snaha o dodržování nesmyslného časového limitu je největší překážkou kojení a nejzákeřnější mýtus, se kterými se matky stále setkávají.
Dodržování časového plánu, omezování dítěte na prsu naprosto ignoruje přírodní zákon přežití každého savce. Popírá základní biologické, sociální a psychologické potřeby, být co nejčastěji na prsu své matky.
Každý novorozenec si zpočátku udržuje těsný a téměř nepřetržitý kontakt se svou matkou, na který bylo zvyklé již v děloze. Jakýkoliv jiný savec by vymřel hlady, pokud by mu matka odpírala kontakt. Kojení děti nejen sytí mlékem ale také láskou, také je uklidňuje, dodává jim pocit bezpečí, uspává je a léčí. Kojení je bezmezná láska založená na důvěře. Důvěra rovná se láskyplný vztah. Tato důvěra se však může lehce nalomit tím, že matka začne dítě omezovat v jeho potřebě kontaktu s ní, začne mu udávat pro něj nepřijatelné hranice. Dítě k ní postupně začne ztrácet důvěru a kojení začne bojkotovat.
Pokud tedy začneme vnímat kojení jako dlouhodobý vztah, který je založen na oboustranné důvěře, kdy mateřské mléko nebude považováno pouze za výživu, ale bude představovat lásku, radost, bezpečí, teplo, těsnou přítomnost lidí, kteří se milují, pak si kojení začnou matky i děti skutečně užívat a nenechají si jej vzít někým, kdo nechápe hluboký smysl kojení. Ostatně stejně tak tomu je v partnerském vztahu. Když máte potřebu, aby vás partner objal a on tak neučiní, ztracíte důvěru v něj.