Asi mi dáte za pravdu, že z kojení se dělá jedna velká technická věda. Když zadáte chytrému panu Googlu slovo KOJENÍ, tak i jemu z toho musí jít hlava kolem. Tolik různorodých rad, praktik, názorů a hlavně těch TECHNIK!!! Nakonec si stejně řeknete, ale co, když dokáží kojit všechny samice, budu kojit i já, nemůže to být přece žádná věda. Ale nepočítáte s tím, že existují mýty kojení. A že jich není málo.

Sepsala jsem  60 mýtů o kojení, se kterými jsem se, co by matka a laktační poradkyně, setkala. A jeden z největších mýtů a tomu patří  mé 1. místo je  >>>>>>>

VŠECHNY PORODNICE BABY FRIENDLY PODPORUJÍ KOJENÍ

(ČEST VÝJIMKÁM)

SKUTEČNOST?

ODNEŠENÉ DÍTĚ PO PORODU – pokud vám personál po porodu odnese dítě s argumentem, ať si odpočinete, že dítě potřebuje zahřát, zvážit, změřit, protože je na to určitě hned zvědavé, tak tato porodnice není přátelská k dětem. To, že se matce po porodu dítě odnese, je poškozování přirozeného kojení. Matka se rodí s vrozenou schopností kojit a dítě zase nakojit se.  Tato schopnost v nich může být potlačena právě odloučením. Troufám si říct, že kdyby byly bejvaly děti po porodu stále se svými matkami, nebylo by mýtů o kojení.

ŘÍZENÉ PŘIKLÁDÁNÍ ZDRAVOTNÍKEM – je velmi potupné, když vám naprosto cizí člověk sahá na bradavky, aniž by se vás vůbec zeptal. Pak vezme dítě a narazí jej na bradavku, často to je dítě, které není na přisátí připraveno. Manévr, kdy se bradavka natáhne tak, že matce vytrysknou z očí slzy a poté se bradavka strčí dítěti do pusy, může působit jako fungující, ale není. Výsledkem je nemožnost využití reflexů dítěte k přirozenému přisátí se (reflexy hledací, plazící, uchopovací, sací). Dítě má navíc potlačen pocit odměny, někdo to za něj dělá, aniž by samo k přisátí svobodně dospělo. Dítě je od začátku špatně učeno sát pouze  z bradavky. Většinou má prsem zacpaný nos, takže nemůže u kojení volně dýchat. Sami si to zkuste, zacpat si nos, když jíte. Proto bradavku stále pouští, odtahuje se a znovu se přisává. A protože mu z bradavky špatným přisátím mléko neteče, jak by si představovalo, tak se dostává do úsporného režimu, usíná a po chvíli se opět budí, protože není nasyceno. Anebo se nevzdává a zplna hrdla na vás křičí, že mu to fakt neteče a něco s tím prostě dělejte.

Výsledek? Do krve zničené bradavky, v očích matky slzy, kdykoliv se začne dítě budit s pocitem hladu. Na otázku, co s poraněnými bradavkami, se vám s každou nově příchozí službou dostanou různé odpovědi: „Nebojte, bradavky si časem zvyknou. Zpočátku kojení bolí, dejte si na ně Bepanthen. No, protože to dítě blbě držíte! No, protože ho máte furt na prsu!  Musíte dodržovat 3 hodinové intervaly! Protože ho máte v posteli  a ono vás pak cítí a chce pořád pít. Protože ho kojíte déle, jak 20 minut.  Ukažte, já vám to ukážu“.  Šup a dítě je na prsu, ani nevíte jak.  Co jiná směna, to jiná technika, jiná rada. Výsledek? Bolest přetrvává. Sebevědomí v háji. Problém s kojením se prohlubuje. Dítě je nespokojené na prsu a v tom přijde další mýtus : MLÉKO JEŠTĚ NEPŘIŠLO.

DOKRMOVÁNÍ DÍTĚTE JINOU STRAVOU, NEŽ JE MATEŘSKÉ MLÉKO – nakonec matka prosí sestřičku, než mléko přijde (zřejmě z Kunína), ať ji dítě raději dokrmí. Stává se, že se dítě dokrmí i bez vašeho vědomí. Prostě mělo hlad a vy nemáte přece mléko, nechceme, aby nám umřelo hlady. ….Vážení před a po kojení je snad ta nejvíce stresující technika praktikovaná v porodnicích. Do žaludku velikosti lískového oříšku, který pojme pár kapek mleziva, se dolívá umělé mléko, protože dle tabulek, to je prostě málo. Pokud má být dítě z vážného důvodu dokrmeno, např. je potlačen jeho sací reflex léky, tak má být dokrmeno alternativně, buď přímo cévkou po prsu nebo kádinkou. Ovšem až poté, co matku a dítě  poradkyně podpoří v kontaktu kůže na kůži, přisátí v pozici břicho na břicho. Anebo v naprosto přirozené pozici, kdy dítě pije v mírném záklonu, dívá se na svou matku, má volný nos, tím i dýchání, v puse větší část dvorce a dokáže si tok mléka samo regulovat.

Matky nakonec odchází z baby friendky porodnice naprosto zlomené, nepodpořené, dítě je buď na částečném dokrmu nebo má matka kloboučky, je si úplně nejistá, ale v propouštěcí zprávě má napsáno : PLNĚ KOJÍ, OČISTKY ODCHÁZEJÍ. LOUČÍ SE S VÁMI BABY FRIENDLY PORODNICE.  A nazdar! Není všemu konec, na řadu přichází pediatři, jiné rádoby laktační poradkyně, maminky, babičky, kamarádky a s nimi dalších nejméně 58 mýtů!!!

Můj osobní příběh

Když jsem před 23 lety čekala svou první holčičku, ani ve snu mne nenapadlo, že bych své dítě nedokázala nakrmit. Vždyť je to přece přirozené, kdybych porodila na opuštěněm ostrově, tak bez mateřského mléka by mé dítě dozajista zahynulo. Co mě ale vůbec nenapadlo, že se mi nedostane žádné podpory něčeho tak přirozeného, jako je kojení.

Vidím to jako dnes, mou holčičku zabalenou jako kukličku v zavinovačce, plenku kolem hlavičky, takže jsem ji viděla jen tvářičku. Sestra mi jen řekla: „Vyhrňte si košili, jde s kojit.“ Tak jo, vyhrnula jsem si košili a jde se prostě kojit. Sestra se podívala na má prsa a s opovržením jen suše konstatovala: „Tak to ne, maminko, z takových bradavek se dítě nenapije. Vždyť máte úplně špatný tvar bradavek!“ Chytla mi mou bradavku a začala s ní kroutit na všechny strany, vytryskly mi slzy bolestí. Pak na bolavou bradavku nasadila pusinku mé holčičky, bradavku ji zavedla hluboko do pusinky. Začala ji štípat do tvářičky se slovy: „Pijeme,  lenochu, nespíme a pijeme.“

Má holčička udělala pravý opak: nepila a spala. „No, to prostě nepůjde. Musím ji dokrmit. Měla jste prsa ukázat svému gynekologovi, teď už je pozdě.“ Řekla a s mým dítětem v náručí odešla. To, co mi běželo hlavou, těch tisíce myšlenek, by vydalo na jeden velmi smutný román. Její tři věty mne odsoudily k myšlence naprosto neschopné matky. „Proč jsem probůh neřešila ty své bradavky, proč jsem se narodila zrovna já s takovýma bradavkama. Proč mi nikdo neřekl, že žena, aby mohla normálně kojit, musí mít dokonalé bradavky. Čím nakrmím mé dítě. Jak se vlastně krmí dítě z flašky?“ Kojení vůbec nešlo, odstříkávala jsem mléko a dávala jej mé holčičce z flašky. Když se poprvé u ní objevila zelená stolička, padl další mýtus dětské lékařky : Zelená, hladová stolička.

U dalšího těhotenství už jsem začala opravdu studovat, stala se ze mě laktační poradkyně. Měla jsem v rukávu spoustu technik, formovače bradavek a hlavně sebevědomí, že na kojení mám už certifikát.

Opět jem nepočítala s tím, že ani jedna technika nebude mému synovi vyhovovat. Ani má, formovačem vylepšená, bradavka  se mu nelíbila, když mu ji sestra strčila do pusy.  Sestra mi tedy přinesla kloboučky, že to jinak nepůjde. Mému synovu se kloboučky náramně líbily, hned se do nich zamiloval. Nechápala jsem, co na tak hnusné silikonové hmotě vidí. Ale kojila jsem, byť s náhražkou. V porodnici přišly další mýty, syn nevypil přesně dané množství dle tabulky, pil příliš dlouho, přesahovalo to 15 minutovou hranici a také se mu zachtělo mléka dřív, jak za 3 hodiny. Netabulkové dítě!! Přišla jsem po třech dnech z porodnice domů, oblékla jsem si na sebe dlouhou rozepínací košili, zalehla s ním do postele a sykla na něj: „Ty pít z mých prsou budeš!!!“

Mé šestinedělí se odehrávalo v posteli. Byl to boj, kdo z koho, silikonové protézy nebo má přírodní nedokonalá prsa. Jednou na mně usnul, na mém nahém těle a když se budil, šmátrala jsem po tmě na nočním stolku po silikonové náhražce, která mi spadla pod postel. A v té chvíli se můj syn přisál k mému doposud nedokonalému prsu. Odměna přišla a s ní nával radosti, pocitu štěstí a zároveň úlevy. Vyhrála má prsa! Dokonalá prsa! Můj syn není technický typ, takže pozice madony ani tanečníka se mu nelíbila. Nejvíce miloval pozici, kdy na mě ležel na břiše, v té si sám brknul, usnul, probudil se a opět se přisál a tak běžely další kojící dny. Později se přisával tak různě, na mém boku, když jsem vařila a druho rukou míchala polévku, když seděl na nočníku, sedíc na klíně, v autě, to byly přímo krkolomné gymnastické pozice. V noci se později obsluhoval sám, ani mě nebudil, byl to gentlmen. Miloval kombinaci oliv a mého mléka a později si pití reguloval slovně: „Vypito, dej dluhé (druhé)“. Tomu říkám svoboda kojení.

Nejseběvědomější kojení bylo u mé třetí holčičky. Všechny mýty šly jedním uchem tam a druhým ihned ven. Málo mléka, řídké mléko, nevýživné mléko, slabé mléko, moc světlé mléko, zkyslé mléko, nachlazené mléko, pomalé tempo přibírání, později velmi rychlé tempo přibírání, hladová stolička, riziko zubního kazu u nočního kojení, doživotní obezita a samozřejmě ona ROZMAZLENOST. A to je jediná pravda, má holčička je doteď úžasně rozmazlená, vymazlená, umazlená, je to prostě můj  báječný ROZMAZEL. Jako všechny mé děti.

Přehlížíme individualitu dětí, na které nemusí platit žádná pravidla ani tabulky. Nerodíme panenky CHOU-CHOU. Jedno dítě má  4 kila, druhé sotva 3.  Jedno nesnáší být v pozici naboku, druhé ji zase vyžaduje. Jedno dítě se potřebuje napít dosyta, druhé jen do polosyta. Jedno dítě miluje spánek, druhé je raději více bdělé. Jedno miluje více levý prs, druhé musí mít obě dvě a hned po sobě.  Jedno je flegmatik, druhé cholerik. Jedno má rádo jednu kojící techniku, druhé ji naprosto ignoruje a chce svou vlastní netechniku. Až toto vše pochopíme, pak konečně zboříme všechny kojením opředené mýty.

A tak jsem se rozhodla, že všechny mýty hodím do jednoho pytle a pořádně s němi zatočím! Již brzy.