Svou práci vnímám jako opravdové poslání. Nemám žádné ordinační hodiny. Jsem ženám, které mou pomoc a radu potřebují stále k dispozici. K porodům vyjíždím téměř vždy v noci, když mé děti spí, nikdy nevím, kdy se vrátím.
V době porodní pohotovosti neplánujeme delší výlety, kdyby náhodou začala rodit některá z mých klientek. Pokud nejsem v noci u porodu, pracuji dlouho do noci, odpovídám na dotazy, nebo píši články, připravuji se na kurzy. Přes den pracuji v terénu, jezdím za ženami, které jsou po porodu a potřebují povzbudit, poradit.
Proč nyní píši své vyznání? Nikoliv proto, abych si postěžovala, ale proto, že kdybych neměla oporu ve své rodině, svých dětech, svém manželovi, mé mamince, která mne musí v době mé nepřítomnosti zastoupit, děti vypravit do školy, převézt je do kroužků, uvařit jim, pověsit prádlo z pračky, vyvenčit psy…..tak bez této podpory bych nemohla svou práci dělat naplno.
Někde jsem četla, že dobrá porodní bába musí být dobrou matkou a dobrou ženou svému muži. Občas si kladu otázku, zda jdou tyto dvě role v mém životě skloubit. Ale dostala jsem od mé dcerky dárek, obrázek, který malovala pro mě.Ten mi dal odpověď na mé časté pochybnosti, zda mohu být dobrou mámou i porodní bábou. Tak moc si ji vážím.