Šťastný laktační příběh dvojčátek

Mám pro vás laktační příběh dvojčátek se šťastným koncem

Zavolala si mě na pomoc maminka, která měla 14 denní dvojčátka. Holčičky se narodily císařským řezem. Holčičky byly od začátku krmeny sondou, protože prý měly slabý sací reflex a stejně by se k prsu nepřisály. Byly buzené pravidelně co 3 hodiny a ke konci hospitalizace pily 60- 80 ml Nutrilonu na jednu dávku při své váze 2,5 kg, spaly tvrdě 3 hodiny a pak je museli k pití opět budit. Byli všichni v zoufalém začarovaném kruhu, ze kterého nemohli vystoupit. Žena měla své děti poprvé u prsou až za 5 dní po operaci a hned ji byly nasazeny kloboučky, prý kvůli jednoduššímu způsobu sání. Měla kojit pouze 5 minut a poté byly holčičky dokrmeny umělým mlékem, aby se sáním neunavily. V tomto modelu nastartované péče pokračovali i doma, bylo to však pro všechny velmi vyčerpávající. Holčičky si vypily přes klobouček velmi malé množství a začaly být u prsou neklidné.

Když jsem přišla k této rodině domů, holčičky se zrovna budily. Žena mi popovídala svůj příběh a byla velmi zklamaná nepodporou, která se ji po císařském řezu dostala. Zdravotníci v ní vyvolaly pocit neschopnosti nakojit své děti.

Ženě jsem pomohla první holčičku dát do pozice, aby měla co největší část dvorce v pusince a hlavičku v záklonu. Žena se začala rozčilovat, že tak ji to vůbec nikdo neukázal, že ji v nemocnici řekli, že nos musí být zabořen do prsu a že bez kloboučků své děti nenakojí. Holčička si nejdříve bradavku očichávala, zpočátku si nevěděla rady, ale byla velmi trpělivá a opakovaně se zkoušela přisávat. Trvalo to několik minut a holčička se úspěšně přisála. Ženě se rozzářil celý obličej, smutek byl náhle pryč a jen  opakovala,  že to je krásný pocit kojit své dítě. Chtělo se jí plakat. Manžel dojatě pozoroval své dítě, oba si všimli, jak je holčička najednou uvolněná a poprvé u prsu klidná.

Vše bylo krásně načasováno, k pití se začala hlásit i její sestřička. Poradila jsem ženě, jak ji jemně napolohovat. Druhé holčičce trvalo delší dobu, než pochopila, že to, čeho se dotýká, není silikonový klobouček, který stále hledala. Začala už poplakávat, byla zmatená, nevěděla si rady. Maminka ji slovy povzbuzovala. A přišel onen vzácný okamžik, kdy se nastartovaly její základní reflexy a druhá holčička se také úspěšně přisála. To už jsme měli v očích slzy všichni. Byl to úžasný pohled na obě holčičky, které poprvé ve svém životě pily z prsou, ručičky neměly v pěst zaťaté, ale postupně uvolnily své prstíky a celé tělíčko. Slastně si pochutnávaly na mlíčku. Žena se začala opět rozčilovat, proč ji v porodnici dali kloboučky, když holčičky se dokáží k prsu přisát, proč je omezovali na pouhých pět minut a měla mnoho dalších PROČ?

Uklidnila jsem ji slovy, ať zkusí odpustit a začne, tak jako její holčičky, úplně znovu, s radostí a vděčností v srdci, ať si užívá těchto vzácných chvil. Holčičky se dosyta napily a spokojeně u prsu usnuly. Jejich rodiče na ně s pýchou hleděli, v jejich tváři už se nezrcadlila únava, zoufalství,smutek, zloba, ale štěstí a velká radost.

Na spoustu svých otázek, proč se jim dostalo tak velké nepodpory od zdravotníků, nedostanou odpověď, ale už ví, že chyba nebyla v nich.

Omezování časového intervalu u kojení patří mezi nejčastější poškozující mýty u kojení.

Dítě se nemá omezovat ani ve frekvenci, ani v délce kojení. Dítě se kojí dle svých individuálních potřeb. Dítě má ty nejlepší samoregulační mechanismy, které mu však dokáže narušit ten, kdo v ně nevěří.

Všechny mýty, se kterými jsem se ve své praxi setkala, jsem sepsala do svého  eBooku 50+10 mýtů o kojení, který pomohl mnoha ženám pochopit, že kojení je intuitivní a přirozený proces. 

EBOOK 50+10 mýtů o kojení