Tentokrát rychle a přirozeně

Když jsem zjistila své druhé těhotenství, hned jsem věděla, že chci mít u svého porodu, jak svého muže, tak i svou porodní asistentku. Tohle těhotenství, jsem si prostě chtěla užít v klidu, bez stresů a strachu, zbytečných vyšetření. A tak se také stalo. Chodila jsem střídavě do poradny, jak na gynekologii, kde mě ovšem stále více zarážel  přístup, kdy mě pokaždé vyšetřoval někdo jiný, zmatené informace, co člověk, to názor a zároveň jsem docházela do poradny ke své porodní asistentce, která byla pro mě balzámem na duši, doslova. Dokázala mě vždy uklidnit, vysvětlit, ze své zkušenosti, jak se věci mají. Také naše miminko na ni krásně reagovalo, na její jemný přístup, seznámení se jak hlasově, tak pohmatem. Vždy jsem se tam moc těšila.

  Můj první porod dcerky, byl dost dlouhý a nakonec i vyvolávaný

Bylo mi řečeno, že pokud neporodím do termínu, tak se bude muset vyvolávat. Už tehdy jsem si chtěla prožít porod přirozeně a sháněla informace a připravovala se na něj. Absolvovala jsem předporodní kurz, ale bez doprovodu porodní asistentky k porodu.

Možná tehdy ze strachu, mi před termínem porodu praskla voda a začala odtékat a já byla šťastná, že rodím před termínem a nebude se nic vyvolávat. Spletla jsem se. Voda sice odtékala, ale odtékala dalších víc jak 24h, bez kontrakcí. Po příjezdu do porodnice mi nasadili antibiotika, a to se opakovalo po 6 hodinách, kvůli případné infekci. Pak začali porod vyvolávat prostaglandiny. To zabralo jenom na chvíli, střídavě kontrakce, pak zase uklidnění a tak jsem v porodnici strávila jednu noc na pokoji společně s dalšími rodičkami a druhou noc na porodním sále, já spala na koze (porodní posteli) a manžel na žíněnce. To už jsem měla v krvi slušný adrenalin a nebyla vůbec v pohodě.

Finišovalo to třetí den, kdy po zavedení další tablety a následném zvážení, že kontrakce nejsou dost silné na porod, zavedli oxytocin, a to byla teprve jízda. Byla to neustálá bolest, která mě celou paralyzovala, nemohla jsem se soustředit vůbec na nic, klepala jsem se celá od nervů a nakonec jsem dostala i epidurál, kdy se bolest sice zmírnila, ale já přestávala cítít kontakce, a tak jsem využila posledních sil a citu v kontrakce, ponořila se do sebe a vyzývala miminko na svět. Porodila jsem vaginálně krásnou čilou holčičku a byla tak neskutečně šťastná, že to tak dopadlo. Takové zadostiučinění pro nás bylo, že to neskončilo jak CS, vexem, jak strašili, ale i bez poranění, šití, ale s 3hodinovým bondingem na těle (díky za předporodní přípravu porodní asistentky, masáž hráze). Byla jsem neskutečně šťastná, ale další dny příšerně unavená, jak fyzicky, později i psychicky.

Miluji svoji dceru a jen mě mrzí, že si taky neprožila tak ladný a poklidný porod, jako byl ten druhý.

A teď pro porovnání

Blížil se mi termín porodu. Přišlo mi, že mi týden před termínem břicho opět skokem porostlo a já byla taková línější, možná už i lehce nervózní. Cítila jsem, že je to poslední dny jiné, pocit, že chodím tak nějak ztěžka, nic se mi nechtělo dělat.

S přáteli a jejich dětmi jsme si byli společně sednout na zahrádku, byl příjemný teplý letní večer. Ten den mi měla přijet mamka, babička Julinky, která se u nás na 14 dní ubytovala, poněvadž manželovi rodiče z Havířova zrovna odjeli na 14 denní dovolenou a já potřebovala, aby tady někdo byl a hlídal dcerku a psa v případě, že budeme muset odjet do porodnice. Dva dny předtím jsem ještě měla to štěstí, navštívit poradnu a těhotenskou masáž u své porodní asistentky. Nejdřív bylo vše zrušeno z důvodu její asistence u porodu, ale nakonec mi asistentka psala, že bychom to mohly provést navečer. (Malá poznámka, ještě jsem si užila masáž, kdyby to bylo úplně zrušeno, už bych to nestihla).

Mamce jsem ten den sepsala manuál, kde co najde, nějaký ten režim a jídelníček Julinky, (měla jsem takové nutkání to sepsat), a jak večer přijela, tak jí to začala vysvětlovat. Řekla, že to přece můžeme nechat na druhý den, že mám ještě týden před termínem. Taky mi rodiče dovezli slivovici na tinkturu a manželovi na „zapíječku“.

V noci jsem se vzbudila, cca v 2h a utíkala na záchod. Křeče v břichu a vyprázdnění se. Tak co, něco jsem asi snědla. Šla jsem si lehnout. To se za chvíli opakovalo. Šla jsem tedy do sprchy a tam mě napadalo. Poslíčky? Teplou vodou se to zastaví, kdyby to byly kontrakce, rozjede. Měla jsem pocit, že se to zklidnilo. Šla jsem zpátky do lůžka. Zase takové křeče v břiše. Říkala jsem si, poslíčky a prodýchávala a snažila se usnout. Po hodině už mi spát nešlo a já šla do obýváku, ať nikoho neruším, prodýchávat a sledovat, jak často to přichází. Manžel se mě přišel zeptat, co se děje, tak jsem mu to popsala. Řekl, že si mám jít lehnout a zaspat to. (Očividně se mu ještě ten den nechtělo jet rodit). „Přece dnes nebudeš rodit, ne?“ A já mu říkám, že to si vybírá miminko.

Po půl hodině jsme se domluvili, že zavolám asistentce a poradím se. Vzala to naštěstí, i když jsem byla tak zmatená, že jí volala z čísla, které neměla uložené a vůbec to vzít nemusela. Intuice, jak mi později řekla. Ptala se, jak často a já, že co 10 minut. Řekla, že je zrovna u porodu v Krnově a mě polil studený pot, protože jsem v těhotenství měla sen, že jak budu rodit, naše porodní asistentka bude zrovna v Krnově, kde jsem se chystala také rodit a v tom snu jsme přijeli do Krnova, ona už na nás čekala v čekárně, protože tam zrovna byla s klientkou a řekla mi, že jedeme brzo.

Taky jsem dostala paniku z toho, že pojedeme z Havířova do Krnova sami! Řekla, že zrovna finišuje porod, u kterého je, a že jí mám za chvíli zavolat, jak to vypadá. Zavolala ona, snažila jsem se sledovat čas. Kontrakce byly silnější a častější. Řekla, že máme jet hned. Vzbudila jsem mamku, ať jde k Julince, že jedem do porodnice. V půl páté jsem nasedla na zadní sedadlo v těhotenských šatech, ponožkách, botaskách, rozcuchané vlasy a rychlostí jsme uháněli do Krnova.

Naštěstí silnice byly ještě prázdné. Když přišla kontrakce, uklidňovala jsem muže, ať si mě nevšímá, snažila se prodýchávat, zvučet, skučet a stále měla na paměti, i když byly kontrakce po 5 a pak po 3 minutách, že do Krnova dojedeme a nebudeme rodit v autě. Hlavou mi proběhl ještě sen s mou porodní asisntentkou, kdy nám po příjezdu oznámila, že jedeme zbytečně brzo. Řekla jsem si, tak to ne, chci porodit dnes. Stále jsem si nebyla jistá, zda rodím, ale po příjezdu, po napojení na CTG a prohlášení naší porodní asistentky, že rodím, (tak ráda jsem jí viděla a byla ráda za to, co řekla), jsem začala věřit tomu, že opravdu porodím, ale nevěděla jsem, že to bude tak rychlé.

Vyšetření? Otevřená na 8 cm a hurá na porodní sál. Porodní asistentka mi řekla, ať zaujmu pro mě příjemnou pozici. Klekla jsem si před porodní stoličku a opřela se hlavou. Ona mi zezadu masírovala bedra, a když přišla kontrakce, zvedla jsem se na kolena, prodýchávala, snažila se zvučet, později při tlačení jsem si i zakřičela. Muž seděl předemnou na stoličce a já ho při každé kontrakci svírala a držela. Má asistentka mi vždy při kontrakci přiložila teplý obklad na hráz a nahřívala. Já se jednou rukou držela za přirození, protože jsem měla pocit silného tlaku. Mezi kontrakcemi jsem odpočívala a po další masáži beder přišla další vlna a pak pomalu pocit na tlačení. Praskla plodová voda a já začala hodně tlačit. Bylo to opravdu všechno dost rychlé. Porodila jsem na čtyřech, hlavičku jsem si zachytila a držela v jedné ruce, kterou jsem měla stále položenou na přirození a pak už to nechala na své asistentce, která mi chlapečka zachytila a předala ihned na prsa. ZÁZRAK! Bojovník chlapeček Kryštůfek, nečekaně skoro 4 kilový chlapeček, byl na světě. Bez poranění, s přisátím se a následným bondingem.

Porod, který trval od začátku kontrakcí 5 hodin. Všechno šlo tak nějak samo, postupně, hladce. Žádná medikace, neuvěřitelná energie po porodu,  psychická podpora během celého porodu.

Prostě jedním slovem ÚŽAS a NADŠENÍ ze zrození toho malého človíčka, potvrzení VÍRY sama v sebe, ve své tělo, ve své miminko!

       Tímto bych chtěla z celého srdce poděkovat naší porodní asistentce, Aničce Kohutové, za podporu, klidný a krásný porod, za její cenné rady, péči a služby v těhotenství, její přístup. Je to člověk (duše) na pravém místě, DOSLOVA. Také děkuji manželovi, že při mě stál, ve všem mě podpořil a uvěřil, že to žena zvládne sama. Byl to pro něj pěkný zážitek.

Zuzka Kučerová