VBAC – přirozený porod po předchozím císařském řezu

Věřím v osud, který řídí naše životy. A  osudový příběh je i ten, který vám chci vyprávět.

Jednoho dne mi zavolala žena a požádala mne o doprovod k porodu. Řekla mi, že si četla mé příspěvky na blogu a má práce a filozofie je ji velmi blízká. Když jsem se ji zeptala na termín porodu, sdělila mi, že už za 6 týdnů, tedy v dubnu.  Bylo mi to velmi líto, ale musela jsem ji říct, že v dubnu už mám plnou kapacitu. Měsíčně provázím pouze 6 žen, abych se jim mohla co nejintenzivněji věnovat. Ženin hlas byl smutný, ale chápající a řekla mi, že přijede aspoň  na setkání císařoven, které jsem organizovala.

Setkání císařoven probíhalo v duchu velmi motivačním, pozvala jsem  na něj ženu, která porodila po císařském řezu přirozeně. Přišla na toto setkání i Heidy, žena, kterou jsem musela odmítnout. Přišla krásná žena, ale velmi smutná a nepodpořená ve svém snu, porodit jinak, než poprvé, porodit přirozeně a radostně.

Její porod byl typickým příkladem zásahového porodu.  Časná dirupce vaku blan, poté infuze, už si nepamatovala s čím, porod, který se zastavil při 6 cm a byl diagnostikován jako porod nepostupující a ukončen císařským řezem. Tento porod ji ale paradoxně posunul dál, jinak by jsme se možná nikdy nesetkaly.

Všechny ženy  se na setkání císařoven shodly, že to, co je nejvíce po probuzení bolelo, nebyla jizva, ale to, že se probudily s prázdnou dělohou a s prázdnou náručí. Separace po císařském řezu  zažily všechny ženy na setkání, kromě jedné, která si před plánovaným císařským řezem  předem vyjednala v krnovské porodnici bonding a společný pobyt na rodinném pokoji s partnerem a dulou.

Hiedy povzbuzovaly všechny ženy a dodávaly ji víru. Ta se nakonec rozhodla porodit pouze se svým partnerem v krnovské porodnici. Zavolala mi asi za týden, že byla na kontrole u gynekologa v Krnově a ten ji změřil pánevní rozměry a usoudil, že její pánev je úzká a asi to byl i důvod císařského řezu. Byla zlomená a vystrašená, její sen o krásném porodu se pomalu rozplýval. Pánevní rozměry měla shodné s mými a já porodila tři děti. Porodí tedy i ona. Jen tomu musí znovu uvěřit.

Po telefonátu s ní, jsem ji chtěla velmi pomoci a tak jsem zavolala jedné dule, zda by si ji nevzala do péče. Heidy potřebovala nutně u porodu podporu, její víra byla nalomena, potřebovala někoho, kdo ji při nejistotě či pochybnostech dodá zpátky odvahu a sílu.

Heidy souhlasila a s dulou se setkala. Proběhla mezi němi vzájemná sympatie, za což jsem byla moc ráda. Mohla jsem přestat na ni intenzivně myslet a mít vůči ní výčitky. Věděla jsem, že bude v dobrých rukou.

Ale osud tomu chtěl jinak. Heidy mi zavolala 14 dní před termínem porodu, tedy v březnu (duben, jak jsem psala, jsem měla kapacitně zaplněný), že ji odtekla plodová voda. Dula, kterou měla mít u porodu, měla svou klientku po preindukci v porodnici a nemohla tedy Heidy doprovodit k porodu.

Vzala jsem si ji do své péče, konzultovaly jsme spolu její pocity a Heidy se rozhodla vyčkat doma, než kontrakce nastanou. Volaly jsme si, Heidy se cítila dobře, pospávala, popíjela odvar z hřebíčku a skořice a večer začaly porodní vlny přicházet. Když byly pravidelné, rozhodly se do porodnice vyjet. Zavolali mi po příjezdu a já vyrazila za němi.

Když jsem vstoupila do porodní místnosti, viděla jsem jinou ženu, na zemi klečela silná žena, která vydávala hrdelní hluboké zvuky. Klečela delší dobu na čtyřech, ale měla jsem pocit, že potřebuje jinou pozici. Hodně silně tlačila , neviděla jsem ještě ani hlavičku a tak jsem ji zkusila nabídnout, zda nechce změnit pozici.

Ano, chtěla, a tak si sedla na porodní stoličku, zavěsila se do šátku, její partner seděl za ní, objímal její dělohu a dítě v něm. Jakoby se  najednou uzemnila a čerpala sílu ze Země. Děťátko konečně sklouzlo až na pánevní dno. Mimo stahy se krásná žena opřela o svého muže, oba měli zavřené oči a po porodu mi řekli, že mysleli na totéž, na své dítě, svými myšlenkami mu posílali sílu.

Když jsem konečně uviděla hlavičku, řekla jsem potichu:“ Sáhni si na svou holčičku, potřebuje cítit, že si s ní.“ Heidy se zprvu zarazila, ale sáhla si do pochvy, kde ucítila hlavičku. Všechny ženy v tu chvíli mají blažený výraz, když se dotknou svého dítěte, protože vědí, že už chybí kousek a své dítě budou konečně moct obejmout. Dodá jim to energii, kterou potřebují.

Heidy se šťastně usmála a svou holčičku povzbudila: “ Pojď, má Mayi.“ Po další silné vlně si opět na ni sáhla a nadšeně zvolala:

“ Už je zase  o něco níž!!.“  Na další vlnu už malá May vykoukla. Nejdříve hlavička, která se po chvíli vytočila na stranu a poté vyklouzlo celé tělíčko.

Jsou to nepopsatelné chvíle.  Vítězoslavný výraz všech žen, které své dítě porodily, a to zcela samy. Zrodí se v nich něco, co v sobě doposud neměly- ženské a zároveň mateřské sebevědomí. Teď už dokáží vše.

Přišla ona svatá chvíle, kdy se dítě pozorně dívá na své rodiče a oni na něj, vytváří si vzájemný doživotní otisk. Je pokojná a klidná atmosféra. Poté se v dítěti objeví stejná síla jako u matky. Začne sebevědomě hledat prso, odrážet se nožkama, rozhlížet se po těle matky, aby našlo prso. A ono jej najde a přisaje se, poté se uklidní a pije mléko plnými doušky. 

Velikonoce nemám příliš v oblibě, tajně jsem si přála je prožít v atmosféře nového zrození života.  Malá May mi to splnila. Dokonce splnila své mamince to, že jsem nakonec byla u jejího porodu já, možná proto se narodila o něco dřívě. Kdo ví, to ví jen hrdinka celého příběhu, malá May.

Milá Heidy,  další z mnoha porodních bohyní, děkuji ti za možnost sdílet váš porodní příběh. Nyní jsi to TY, motivace a vzor pro jiné ženy po císařském řezu. To, co jsi hledala před svým porodem, můžeš předávat dál, protože si to v sobě našla, onu ženskou a mateřskou sílu.

Ženy po předchozím císařském řezu jsou velmi často předurčeny k dalšímu porodu císařským řezem a přitom je pro ně mnohem bezpečnější, porodit přirozeně.