Láskyplné zrození Toničky

Je už to téměř 7 měsíců, co jsem dostala překrásný email od ženy jménem Eva s názvem: Chytla jste mne za srdce.

Eva se mi v něm přestavila, popsala svůj první porod, který ponechala plně v rukou lékařů. Nyní už chtěla vše jinak, chtěla prožít porod láskyplně s mou podporou. Předporodní péči chtěla kombinovanou, pár návštěv u svého gynekologa, tři u mne.

Domluvily jsme se na první poznávací schůzce. Přijela odhodlaná žena, která si šla za svým porodem. Cestovala za mnou několik hodin, vstávala ráno ve 4 hodiny, aby se postarala o krávu a celé hospodářství, aby mohla na půl dne odjet za mnou.

Povídaly jsme si o jejich pocitech z prvního porodu, přišlo i na slzy a bolestné vzpomínky, které uzavřela slovy: „Teď s Toničkou už to nedopustím.“ Po dvou hodinách povídání si, jsem Evu odvezla na vlak, když jsme se loučily, objala mne a jen špitla: “ To že byla poradna? Krása, už se těším na další.“

Naposledy před porodem jsme se sešly i s jejím manželem. Cítila jsem, že až tak svou ženu nepodporuje v jejim rozhodnutí rodit ve velmi vzdáleném Krnově. Muži často nechápou, proč je porod v životě ženy tak důležitým mezníkem. Nechápou, že si jej chtějí ženy prožít, nikoliv přežít. Ale Eva si šla sebevědomě za svým a nakonec se rozhodla odjet do Krnova sama, ještě před termínem porodu, kde se ubytovala.

Věřím, že první chvíle, kdy byla sama se svou Toničkou v bříšku, byly pro ni velmi těžké. Odloučena od manžela, starší dcerky, před tím zvyklá nelenošit, ale starat se o hospodářství a rodinu. Nikdy před tím bez rodiny nebyla.

Ale na druhou stranu cítila, že potřebuje své rány zahojit a své Toničce dopřát narození, jaké si všechny děti zaslouží. Vědomé a radostné. Se svou Toničkou nechtěla ztratit kontakt ani na chvíli, protože to, co jí nejvíce bolelo po porodu, bylo ODLOUČENÍ od své dcerky.

Volaly jsme si a psaly, když jí bylo smutno. Utvrzovala jsem jí v tom, že čas narození Toničky nijak neuspíší, že Tonička si sama svůj DEN vybere, sama se rozhodne, kdy svou dělohu opustí.

A tak přišel DEN, kdy se Tonička rozhodla vydat se na cestu za svou silnou a odhodlanou maminkou. Jak tomu vždy bývá, Eva mi volala v podvečer, že už se něco děje, ale že je to velmi příjemné, že by se klidně ještě někde prošla. Během rozhovoru s ní, se párkrát zastavila a prodýchala si porodní vlnu. A tak jsem usoudila, že porod opravdu začíná a vyrazila v noci na cestu do Krnova za Evou a její Toničkou.

Setkaly jsme se všechny tři už v porodnici, objaly jsme se. Eva už moc nemluvila, takže jsem usoudila, že porod se blíží. Šly jsme společně ještě na pokoj, porodní sál se teprve připravoval. Zhasla jsem v pokoji, Eva si prodýchávala své vlny, chvíli se jim bránila, ale když začala kroužit svou pánví, přijala je. Najednou si vyslékla svou košili a klekla si na postel. Bylo mi jasné, že si chystá místo k porodu. Porodní asistence jsem jen řekla, že Eva už určitě za chvíli porodí.

Přemístily jsme se rychle na sál, kde si Eva opět vylezla na postel a během jedné vlny, vkleče, porodila svou Toničku. Ta vyplula přímo pod ní, takže se dívaly vzájemně do očí. Eva si Toničku vítězoslavně chytla do náruče, hbitě se přetočila, jakoby ani nerodila a začala se se svou Toničkou vítat.

Musím přiznat, že v těchto chvílích nezadržím slzy dojetí. Pokaždé je to stejně silný okamžik, narodí se dítě, narodí se MATKA, která je náhle plná síly a lásky, s nadšením vítá své děťátko. Všechny ženy jsou nadopované svým vlastním oxytocínem, jsou schopné ihned vstát a starat se o své dítě.

Po  dotepání pupečníku se placenta během krátké chvíle sama odloučila. V místě nástřihu, který byl po prvním porodu, se vytvořila malá trhlinka, kterou jsem zakapala levandulí a poté zasypala bylinkami. Skvělá byla i porodní asistentka, která vůbec neprotestovala, když jsem ošetřila trhlinku, co by bába bylinářka:).

A co malá Tonička? Ta se během hodiny přisála a pak sála a pila další hodinu. Eva měla před porodem obavy, že bude muset opět kojit s kloboučky, Tonička ji dala jasně najevo, že jeji obavy jsou naprosto zbytečné.

Eva šla po několika hodinách do sprchy, já ji zatím ohlídala jejího andílka Toničku, která spokojeně vrněla a usínala. Hned po osprchování se, si dala Eva Toničku opět k prsu a kojila dál, obě se nemohly dosytit této radostné chvíle.

Loučila jsem se s oběma se slzami v očích, s krásnou a silnou ženou, matkou, které věděla, co chce a to také dostala. Chtěla si svůj porod prožít, dát nejcennější dárek své dceři k narozeninám, a to samu sebe. Tak se také stalo. 

Děkuji ti, úžasná Evo, že jsem mohla být s vámi.

Vaše porodní bába, Anička