Zažít euforii plnou radosti a lásky – porodní příběh

Na první předporodní schůzce naproti mě seděla drobná, krásná žena, která čekala své druhé dítě. Její přání znělo stručně-  zažít  pocit radosti, která zaplaví mateřské srdce láskou. Když mi povídala o svém prvním porodu, na který se zodpovědně připravovala,  v očích se ji zrcadlil smutek. V prvním těhotenství neponechala nic náhodě,vše měla pod kontrolou a naplánované, u porodu měla profesionální doprovod, vybrala si k porodu jednu z nejvyhlášenějších porodnic, vše měla nastudované, jak má proběhnout. Do porodu bylo nakonec zasáhnuto a díky tomu, se nedostavil po porodu příval radosti. Poporodní euforie nepřišla ještě několik měsíců po porodu. Přišly problémy s kojením, které tato žena nedokázala ovlivnit.

Se ženou jsem celou situaci detailně rozebrala, čekala jsem, kam mě až pustí a přišlo mi, že je typ ženy, která má ráda vše pod kontrolou. Když se její dítě narodilo, ukázalo jí, že pod kontrolou nemůže mít úplně vše. Život se nedá nalajnovat podle nějakého schématu a naplánovat si radost z porodu, to také ne. Mohou nastat různé překážky, kterým je nutno v životě čelit a překonat je. Sklonit hlavu, překročit je a jít hrdě dál. Mateřství je plné kompromisů, které učí matku důvěře. Děti jsou našimi průvodci a toto dítě se stalo moudrým učitelem své matce, učilo ji pokoře a odevzdání se.

Začaly jsme se scházet  každý měsíc na poradně, s jejím mužem navštívili můj předporodní kurz Cesta za radostným porodem a čím víc se blížil termín porodu, tím jsem spatřovala v očích ženy klid a pokoru, smutek zmizel. Kontrolu, s blížícím se termínem porodu, předávala dítěti, které nosila pod svým srdcem.

Na poslední kontrole před porodem se děťátko přesunulo do zadní pozici, kterou jsem přes bříško vyhmatala. Jakoby své matce chtělo naposledy ukázat, kdo je pánem celé situace, kdo ji má vše pod svou kontrolou. Doporučila jsem ji pozice, které dokáží děťátku naznačit, že tato cesta je pro něj opravdu složitější a delší, promluvit k němu a požádat jej, zda si to nechce ještě rozmyslet.

Přišel den, kdy se děťátko rozhodlo pro svou cestu na tento svět, o něco dřív, než mu někdo stanovil termín porodu. Žena mi večer píše sms : „Aničko, hlásím aktivitu. Lehké kontrakce v podbřišku, vlny menstruačního charakteru, zkusím vanu a ozvu se.“ Před  půlnocí píše znovu, že síla vln je stejná a zkusí jít spát. Jdu si tedy lehnout, asi poslíčci, říkám si.

Brzy ráno mě budí telefon, žena mi hlásí, že vlny jsou pravidelné. Domluvíme se, že raději už vyrazím k ní domů a zkontroluji ji.  Za hodinku jsem u ní doma, zevními hmaty zjiš’ťuji, že děťátko už není v zadní pozici, ale je v pravém, méně běžném postavení. Je to postavení nevyzpytatelné, dítě má dvě možnosti u porodu, buď se přetočí opět do zadní pozice a porod je delší a často pro matku bolestivější, nebo to zvládne a půjde cestou kratší.  Ženu jsem si vyšeřila i vnitřně, přece jen nás čekala delší cesta do porodnice. Krásně se klenul vak blan, byla otevřená na 5 cm. Domluvili jsme se, že si zajistí hlídání a já na ně počkám.

Když jsme po hodině a půl dorazili  do porodnice, kontrakce zeslábly, nález se vůbec nepohnul, jakoby se porod zastavil. Těch příčin bylo samozřejmě více – administrativní přijem, přesun na porodní box, denní světlo, dotazy…Než žena přišla na porodní box, energeticky jsme vyčistila prostor, provoněla jej rozmarýnem a šalvějí, pustila hudbu, připravila vodu k pití. Když žena vstoupila do místnosti, vypadala, jakoby vůbec nerodila. Vlny ustupovaly. Nanesla jsem ji na vrchol dělohy posilující éterický olej, promačkala akupresurní body, a protože bylo v místnosti silné denní světlo, zavřely jsme se spolu na záchod, kde byla tma.

Muž mezitím dospával probdělou noc a my jsme čarovaly. Vlny přišly záhy, byly silné a pravidelné, vítaly jsme je a děkovaly jim. Přišla za námi mladá porodní asistentka, že potřebuje zkontrolovat ozvy, vyšly jsme z bezpečného prostoru, který ženě dodával pocit klidu a intimity , do opět velké místností plné  světla, žena si intuitivně přehodila přes hlavu ručník, aby se před ním uchránila. Domluvila jsem se s mladou porodní asistentkou, že nebude dlouho natáčet a že se žena, když bude potřebovat, se bude pohybovat, jak to sama cítí. Žena usedla do křesla a usnula, mezitím se záznam dotočil a my šly opět do našeho předporodního hnízda, kde se opět vlny rozproudily. Obě jsme cítily energii strachu, která se uvolňovala z mladé porodní asistentky a  řekly jsme si, že to není náš strach a že tuto energii nepotřebujeme a nenecháme si jí ovlivnit.  Fungovalo to skvěle. Žena se dokázala v přítomnosti porodní asistentky zahalit pomyslnou rouškou, která ji ochraňovala a pomáhala ji propojit se svým tělem a dítětem, které hledalo stále tu svou pravou cestu. Pomáhaly jsme mu vlněním pánve , masáží beder a kyčlí, tancem v předklonu, občas jsme vyvýšily pravou nohu, naznačovaly mu směr. Věděla jsem, že cestu hledá a ještě není rozhodnuto, kterou se vydá, proto porod trval déle. Potřeboval čas a trpělivost. Napustila jsem ženě vanu, vodu jsem provoněla opět éterickými oleji, žena se krásně ve vodě uvolnila, ramena, celé její tělo bylo u každé vlny klidné, vše přijímala s velkou pokorou, kterou se naučila. Celá zářila, jakoby měla na hlavě korunu, která se propojila s celým vesmírem. Přišel čas, kdy vlny zesílily, čas si porod prozpívat a tak jsme zpívaly spolu, tím jsme probudily v křesle pospávajícího muže.

Když už porod nabíral na intenzitě, žena se začala stavět na špičky, jakoby chtěla porodu uniknout. Špitla, že už nemůže, tušila jsem, že dítě začne za chvíli rotovat, zavřely jsme se opět v našem porodním hnízdě, plné tmy. Žena už potřebovala oporu svého muže, sevřít jeho ramena, cítit jeho blízkost, seděla na záchodě, držela pevně svého muže, pod pravou nohu jsem ji dala ještě nástavec, aby jsme dítěti pomohly k rotaci.

Praskla plodová voda a dostavil se onen přechodový okamžik, kdy dítě ví, že opouští svůj dosavadní život. Do dělohy mu proudí pozemské světlo, které mu ukazuje cestu. V ženě v tento okamžik musí něco umřít, aby se znovu mohla narodit. Tělo se připravuje k vypuzovací fázi, je to okamžik, kdy žena předává kontrolu a důvěru svému dítěti. Magická část každého porodu, která je plná energie a síly žen, které kdy na této zemi rodily. 

Žena se uzemnila na všech čtyřech, opírala se o klín svého muže. Zhluboka dýchala, a když jsme viděla, jak se ji začínájí otevírat záda a konečník, věděla jsem, že dítě je na té správné cestě. Nanesla jsem na hráz jemně olej a povzbuzovala ženu v tom,  jak je úžasná. Přivolala jsem sloužící porodní asistentku. Položila jsem na napínající se hráz teplý obklad, na který jsem nanesla éterický olej k uvolnění napnuté hráze. Dostavil se vypuzovací reflex, u kterého si žena na vrcholu kontrakce už přitlačila, skrze plenu položenou na hrázi jsem cítila, jak korunuje hlavička. Žena si na ní sáhla. Je to moment, kdy žena ví, že dítě je už nadosah, je to velmi nabíjející okamžik. Porodila hlavičku, která se pomalu otáčela doprava. Zvládlo to, moudré dítě, šlo tou jednodušší cestou, pomyslela jsem si. Začalo mlaskat, dělat grimasy v obličeji, poté zvážnělo a připravovalo se na poslední pohyb svých ramen. Poté vyklouzlo hladce celé tělíčko, které jsem směřovala pod ženu, aby si jej mohla hned chytnout. Celou dobu jsem pozorovala její tvář.

Víte, co jsem v ní viděla? RADOST, ZAMILOVÁNÍ SE, ŠTĚSTÍ, LÁSKU

Vše bylo dokonalé, placenta se velmi rychle odloučila, na hrázi byla jen malinká oděrka, která se zasypala bylinkami. Moudrá holčička se velmi rychle rozkoukala a začala se plazit k prsu. Hledala svou odměnu, když ji našla, sebevědomě se přisála a pila mléko. Znovuzrozená matka klidně ležela a odevzdávala důvěru své holčičce, nijak ji nepomáhala, prostě ji věřila, klidným a hrdým hlasem na ni mluvila.

Když se dívám na dítě, které si plnými doušky vychutnává svobodu, když leží na matce, ptám se sama sebe, kdy mě tento okamžik přestane dojímat a přivádět k úžasu? Myslím,  že nikdy, je to bezedné emoce, které mě stále nabíjí.

Oba porody, obě děti ženu posunuly tím správným směrem, naučily ji důvěře a odevzdání. A to je konec a zároveň začátek dalšího příběhu ženy, která mi vstoupila do života a já ji jsem vděčná, že jsem mohla být součástí její transformační cesty.