MŮJ neobvyklý porod

Můj neobvyklý porod

Mé třetí těhotenství, mě zaskočilo. Po předešlých medicínsky vedených porodech už  jsem rodit nechtěla, a řekla si, že „já už mám odrozeno“. Zastávam však názor, že nic se neděje jen tak, a tak jsem se s těhotenstvím začala pomalu smiřovat. Co jsem si však nedokázala představit, byl porod. Měla jsem z něj strach.

Od 20. TT jsem chtěla začít navstěvovat předporodní kurz. Byla jsem rozhodnutá, že nemocniční kurz to V žádném případě nebude. Začla jsem brouzdat různě po internetu, až jsem narazila na Aničku Kohutovou a její předporodní kurz. Již samotný název „Cesta za radostným porodem“ mě zaujal. To je ono!! Na takový porod se chci připravit i já. Po první přednášce jsem byla nadšená a slíbila jsem si , že následující týden Aničku oslovím a poprosím o její doprovod při porodu. Těhotenství probíhalo fyziologicky, týdny plynuly a já se připravovala, fyzicky i psychicky, na blížící se termín porodu.

Bylo pondělí 1.8.2016 běžný den, s běžným tvrdnutím bříška, které jsem měla poslední dobou častěji, tak jsem tomu vůbec nevěnovala pozornost. Až teprve kolem půl desáté večer jsem vnímala slabou pravidelnou bolest co 5 minut. Informovala jsem PA. Najednou jsem začala být lehce nervózní. Všude bylo ticho, děti spaly. Šla jsem si napustit horkou vanu, kolem dokola položila svíčky a na hodinu se ponořila do magické atmosféry. Bříško jsem si natírala vonným olejíčkem a přitom vedla rozhovor se svým deťátkem. „Ty můj chlapečku, pokud je tvůj čas se narodit, pomůžu ti. Neboj se, spolu to zvládneme“, šeptala jsem. Po hodině jsem vylezla z vany a ouha vlny ustaly. Napsala jsem to tedy PA a šla spát.

Nepřestane mě fascinovat, jak je ženské tělo moudré. Dopřálo mi hodinu klidného spánku, abych nabrala sílu. Před půlnoci se vlny rozjely znova. Byly co 4 minuty a pomalu nabíraly na intenzitě. V té chvíli se mé tělo začalo připravovat na blížící se porod, začalo se čistit. Ve chvíli, kdy jsem opět měla namířeno na WC, mi začala odtékat slabým proudem plodová voda. Volala jsem PA a domluvily se, že za půl hodiny znovu zavolám, co a jak. Vlny se zkracovaly a byly intenzivnější. Začala jsem vokalizovat. Podařilo se mi tím vzbudit nejstaršího syna :). To už přijela Anička. Když vstoupila do ložnice, jakoby vstoupil samotný anděl. Působila velmi klidně a ten klid přenesla i na mě, což jsem v tu chvíli potřebovala. Řekla, že si mě vyšetří, souhlasně jsem přikývla. K mému překvapení jsem byla otevřená  již na 4 cm. Vyrazili jsme směr Krnov, 70 km před námi. Bylo 2.8., půl druhé ráno. Nikde ani živáčka. Tichá teplá srpnová noc. Kilometry míjely. V autě hrálo tichounce rádio. Já ležíc na boku, na sklopené přední sedačce, s nohou opřenou o palubní desku jsem prodýchavala každou příchozí vlnu. Kontrakce sílily a byly co 3minuty. To už jsem drtila úchopovou část zadních dveří. Dýchala jsem směrem ke svému děťátku a představovala si, jak sestupuje ke mně níž a níž. Najednou se mi chtělo močit.

Při nejlépší vhodné krajnici jsme zastavili. PA zastavila také a ptala se, co se děje. V té chvíli jsem měla silný pocit tlačit. Opřela jsem se o kapotu auta a snažila se to prodýchat. Můj projev byl hlasitý. Bylo to silné. Nohy mě neposlouchaly a chtěly do podřepu. Tak tak jsem došla k zadním dveřím a pocit tlačení tady byl znovu. To už jsem si regulérně zatlačila. PA na nic nečekala a řekla mému muži, ať posune přední sedadla, že budeme rodit. Rychle jsem ze sebe stáhla kalhoty. Ani si moc dobře nepamatuji, jakou polohu jsme zaujala, šlo to velmi rychle.

Aááááá, vypuzovací reflex tu byl znova, tak jsem tlačila, cítila jsem pálení. PA chránila mou hráz. Také mi doporučila, ať nespěchám a  jen si v klidu dýchám. Poslechla jsem jí, zaklonila jsem hlavu, zavřela si oči a dýchala. Najednou ze mně vyklouzla hlavička. „Sáhni si na ní“, pobídla mě. Byla teplá, měkoučká a vlhká. Vyčkaly jsme na další příchozí vlnu, kdy jsem zatlačila a cítila takové to lupnutí, kdy praskl vak blan a vyklouzlo celé děťatko. „Ahoj, ty můj chlapečku“, líbám svého synka na teplou hlavičku a tisknu ho k sobě. PA ho ihned kryje osuškami. Je 2.8.2016 2:45 a můj syn se narodil v autě, 7 km před Krnovem. Zřejmě to tak chtěl. Chtěl mít u svého zrození pouze tatínka a úžasnou PA. Zvládli jsme to!

O opaku jsem ani nepochybovala! Bylo to rychlé, fascinující a krásné. Dítě v naprostém pořádku a já bez jakéhokoliv poranění. Měla jsem ten nejlepší bonding. Pupečník dotepal, rádio nadále slabě hrálo, s mužem jsme si povídali i se smáli a pokračovali v cestě. Porodní plán se mi vyplnil v každém bodě:) Placentu jsem porodila až na sále a muž jí vzal domů. Nechyběl koktejl, otisk na památku a tinktura. Vůně levandule bude navždy spjata s mým porodem. Ještě po dvou dnech od porodu, kdy jsem přičichla k zátylku svého chlapečka, jsem cítila tuto kouzelnou vůni. Pro ten okamžik zrození bych šla do toho znova 🙂

Tímto bych chtěla moc poděkovat Anně Kohutové a mému muži:

Aničko, děkuji, že náhody a kroky mne zavedly až k Tobě. K člověku, který je ztělesněním anděla. Svou práci děláš srdcem, jsi ve svém oboru profesionál. Děkuji za Tvé cenné rady v těhotenství, za Tvou trpělivost, empatii. Děkuji, že svými přednáškami, gravidjógou a cvičením jsi mě zbavila strachu z porodu, který jsem na počátku měla. Díky tvým e-bookům, příspěvkům i Tobě samé jsem pochopila význam mateřství i to, že vše je propojeno a vzájemně se ovlivňuje. V neposlední řadě děkuji svému muži, který, ačkoliv u porodu být nechtěl, vše zvládl bravůrně a svou cestu do Krnova v klidu dokončil 🙂 Opravdu to byla cesta za radostným porodem.

 

Monika