Mé vyjádření ke slovenskému dokumentu – Medzi nami

Na shlédnutí slovenského dokumentu Medzi nami (Before I Met You) od režisérky Zuzany Límové jsem sbírala velmi dlouho odvahu, odvahu podívat se kruté pravdě do očí. Z veřejně dostupných ukázek jsem tušila, že dokument odhaluje legitimní násilí páchané na ženách ve slovenských porodnicích, které Zuzana Límová zachytila prostřednictvím kamery. V jedné scéně lékař popisuje, jak musel ženám brachiálně vysvětlit, jak mají tlačit, přeloženo, dal jim facku…

Celý dokument poukazuje na absenci nejen lidského, ale také empatického a profesionálního přístupu zdravotníků k rodícím ženám, mužům a dětem, v němž se porod stává pro aktéry celého dokumentu noční můrou. Jedna z aktérek, která až po třech dnech držela své dítě v náruči, velmi emotivně popisuje, jak moc musí vynaložit životní energie, aby se se svým porodem srovnala. Tato energie a prostor ji chybí k budování vztahu s dcerou, s mužem a k sobě samotné. 

„Ovlivnilo to všechno. Jakoby nám něco v našem společném příběhu chybělo …“ popisuje jedna z aktérek

Porod není záležitostí jednoho okamžiku, je to trvalý proces, který rodinu buď posílí nebo dlouhodobě oslabí v její roli.
U všech žen byla porušována základní práva, právo na respektující péči, která by zajišťovala jejich důstojnost, soukromí a důvěrnost péče. Ženám byly podávány medikamenty bez respektování svobodného a informovaného souhlasu.

Všechny ženy rodily v neuctivých a neintimních podmínkách. Porod se odehrával v jediné možné pozici, a to v pozici na zádech s nohami ve třmenech za přítomnosti velkého počtu lidí, neustálého monitoringu, oslňujícího světla, hlasitých pokřiků, skandování a instrukcí. U žen byl prováden nedobrovolný nástřih, s častým použitím Kristellerové exprese(tlaku na fundus, který je non lege artis praktikou).

Byl zde viděn násilný tah za hlavičku dítěte při porodu ramének, okamžité přestřižení pupeční šňůry bez dotepání a následné rutinní velmi necitlivé poporodní ošetření dítěte. Na otázku, zda je možná jiná poloha, lékař i porodní asistentky odpovídali jednotně- NE – s argumentací,že to je jejich zaběhnutá praxe. 
Porod je přitom dynamický děj, proto je nepřirozené, aby žena zůstávala v jediné možné poloze. Ve vzpřímených pozicích děloha funguje efektivněji a méně bolestivěji. Děložní hrdlo i pánev se tak mohou mnohem rychleji otevírat.
Vzpřímené polohy, které jsou ovlivěné gravitací, umožňují dítěti dostatečný průtok krve, takže může být méně pravděpodobné, že se u nich objeví příznaky nedostatku kyslíku. 
Výzkumy poukazují na fakt, že gravitační pozice v první době porodní zlepšují pocit kontroly ženy, mohou snížit potřebu léků proti bolesti a zkrátit délku porodu.
Nerespektování gravitačního zákona v pozici na zádech může způsobit utlačení velké srdeční tepny tzv. syndrom dolní duté žíly.
V poloze vleže také spočívá všechna váha na kosti křížové, což způsobuje větší nekomfortnost a větší bolestivost.

 
V poloze vleže se nepohybuje kost křížová kost vzad a pánevní východ je menší až o 30%.

V pozici vleže je také větší riziko ruptury hráze a rutinních zásahů ve 2.době porodní jako je epiziotomie, aktivní tlačení, aktivní tah při porodu ramének. Při tomto manévru může dojít k iatrogennímu poškození dítěte, např.zlomenina klíční kosti,pažní kosti až k porušení brachiálního nervu.
Poloha vleže je tedy rutinní a škodlivá praktika, jejiž prospěšnost není podložena žádnými důkazy.

V historii ženy rodily ve vzpřímených pozicích. Porod není pasivní slehnutí a třmeny, ve kterých měly ženy položené nohy u porodu, je ukotvovaly k imobilitě a pocitu odevzdání se.

Světová zdravotnická organizace doporučuje jako prevenci nedostatku železa u kojenců podvázání a přestřižení pupečníku až po jeho dotepání.
Separace dítěte od matky může zásadně a dlouhodobě narušit jejich budoucí vztah.

Rodící ženy by neměly být aktivně řízena zdravotníkem, jak si tlačit, měly by se naopak řídit svými vlastními instinktivními pocity, minimalizuje se tak pokles srdečních ozev a riziko poranění hráze.

Dle Světové zdravotnické organizace se u žen ve druhé době porodní doporučuje užití technik k redukci poranění hráze a usnadnění spontánního porodu (včetně masáže oblasti hráze, teplých obkladů a aktivní ochrany hráze rukama („hands on“) poskytovatelem péče, dle preferencí ženy a dostupných prostředků. 

Každý zásah do porodu má vždy vedlejší účinek, jak na matku, tak na dítě. Jsou již také důkazy o tom, že léky k vyvolání porodu, tlumení bolesti, léky podávané v anestezii mění dítěti jeho vnitřní prostředí v děloze.
Všechny ženy po porodu byly odpojené od svého dítěte, od svého těla, od svých emocí, v jejich tváři i srdci bylo prázdno.

Ukradený porod pod taktovkou necitlivých zdravotníků, kteří si hrají na záchranáře a polobohy. Zasahavali, aby mohli zachraňovat…

Ženy před porodem trávily čas v tzv. hekárně, o samotě, jejich muži čekali, až jim zdravotníci zavelí a přicházeli ke své ženě až na samotný porodní sál, kde vládla amtosféra direktivního řízení porodu. Ve výrazu jednoho muže bylo zděšení a velký strach o svou ženu. Světová zdravotnická organizace doporučuje všem rodičkám během celého porodu mít s sebou doprovázející osobu/osoby dle vlastní volby.

Jak je možné, že přesto, že jsou známé a vědecky podložené důkazy o tom, jak má probíhat bezpečná, humánní a profesionální praxe v porodnictví, se každodenně ve většině slovenských porodnicích odehrává společností tolerované a legitimní násilí na ženách, dětech a celých rodinách?

Když jsem sledovala tváře a výrazy zdravotníků, viděla jsem v nich vyhořelost a absenci jakýchkoliv citů. Porodní asistentky byly pouhými asistentkami prohnilého a mocenského systému, který se chová autoritativně a bere ženám kontrolu nad jejich porodem.

A v tom vidím největší celospolečenský problém. Pakliže porodní asistentky nebudou vzdělávány k autonomii, ke spolupráci se ženou, nebudou podpořeny společností ve svých kompetencích a nebudou poskytovat vědecky podloženou praxi, nikdy nebudou moct poskytnout ženám pozitivní prožitek ze svého porodu.

Bez SPOLU – PRÁCE porodní asistentky a těhotné ženy bude porod velmi těžký, jak pro ženy, tak pro porodní asistentky. Způsob, jakým ženy rodí, úzce souvisí s typem a myšlením celé společnosti.

Cituji režisírku Zuzanu Límovou – „Od svojej slovenske premiéry je náš film Medzi nami neustále na cestách – premietal sa aj v Chorvátsku, v Rumunsku, v Mexiku či v Južnej Afrike. Uviedli sme ho na školách, pre pôrodné asistentky aj právne oddelenie verejnej ochrankyne práv. Okrem toho sme pripravili s odborníčkami a odborníkmi vzdelávací seriál o dobrej praxi, ktorý momentálne znovu zdieľame na našej stránke. Zatiaľ ho videlo viac ako 100-tisíc ľudí po celom svete.
Momentálne pripravujeme vzdelávacie turné pre vysoké školy. Počet diskusií, ktoré urobíme na školách, závisí od výšku podpory, ktorá sa nám podarí získať. Link je tu:
https://www.startlab.sk/…/915-na-porode-zalezi-vysokoskols…/

Linka na celý projekt zde- https://www.startlab.sk/…/915-na-porode-zalezi-vysokoskol…/…

Rozhodla jsem se podpořit tento projekt, protože mi není lhostejné, jak rodí slovenské ženy a jakým způsobem se rodí slovenské děti. Pamatuji si dobu Československa, kdy jsme žili společně v jedné zemi a cítím, jak se na oba naše národy podepsal totalitní režim. Vidím, jakým směrem se ubírá naše české porodnictví, jak se zlepšují poměry v našich porodnicích, mění se myšlení nejen žen, ale také samotných zdravotníků.

Dokázali jsme pojmenovat škodlivé praktiky, poučit se a začít jinak, znovu a lépe, s respektem a láskou k životu. Přibývá vzdělaných a vědomých porodních asistentek, které kontinuálně pečují o ženy, a proto chci věřit, že naši sousední slovenskou zemi čeká brzká humanizace celého porodnického systému, protože

ANO, NA PORODU ZÁLEŽÍ…