Milá Aničko,
Je to už téměř 7let, co jsem rodila ve Vinohradské nemocnici mé první dítě. Bylo 5.8.2009, 9:00 ráno, šla jsem do poradny. Proběhlo vyšetření, lékař zjistil, že jsem otevřená na 4 prsty a údajně mám kontrakce, o kterých tak úplně nevím. Hladová, ale natěšená, jsem volala partnerovi, aby přijel do porodnice.
Nastalo klasické vyšetření ultrazvukem, můj lékař byl opravdu odborník, nepoznal prdelku od hlavičky a opravdu si nedělám legraci, druhý lékař, tedy paní doktorka, ho na to upozornila.
Odešla jsem na přípravnu, kde do mě každý chtěl strkat ruce, což mi přišlo vcelku normální, ale ne příjemné. Sestra mě oholila divila se, proč jsem se neoholila sama. Došlo na vyšetření, jak moc jsem otevřená a ejhle žádné 4 prsty, ale sotva 2. Ale když už mě přijali, tak proč mě pouštět domů.
Přišel lékař, vcelku milý chlap, zase do mě strčil ruce s tím, že protrhne plodový vak, abych tam nestrávila vánoce. Byla jsem upozorněna na kontrakce, které budou mnohem silnější, sestra mi udělala klystýr, a protože jsem byla šikovná a načetla jsem si, že musím vydržet půl hodiny zadržovat tekutinu a já vydržela. Mezi půlky jsem si měla dát toaletní papír, který jsme si ale měla donést z domova,no nebyl toaletní papír, páč jsem původně nešla rodit, ale šla do poradny. Mezi půlky jsem si umístila papírovou podložku z lehátka taková jednorázová, byla toho celá velká role.
Kontrakce byli opravdu silnější od 12:00, kdy mi protrhli plodový vak a udělali klystýr, to už tak veselé nebylo, neustále jsem musela ležet a monitorovat miminko, chůze byla fajn to tak nebolelo, dokonce jsme mohla do sprchy, ale to jen do určité fáze, pak už jsem musela ležet jen na lůžku.
Jak šel čas přicházeli další doktoři, co do mě strkali své ruce, nejlépe když jsme měla kontrakce, na to si vždy počkali. Byla jsem hodná a poslouchala rad lékařů a ležela, hladová a žíznivá jsem se těšila na konec porodu. Můj první lékař, co mě přijímal, už odešel domů, byla tam ještě doktorka, ale ta se také přišla rozloučit, už spěchala domů na večeři. Ležení na zádech nebylo vůbec příjemné a mé holčičce to vůbec nebylo po chuti,vše mě bolelo a chtěla jsem jít domů, stále jsem měla velký hlad a žízeň, dostala jsme vlhkou gázu.
No a máme tu 17:45 a jdeme tlačit maminko a nekřičíme a hezky tlačíme, uděláme nástřih, ať si Vás pak můžeme hezky zašít, 17:58 se má dcera Sára narodila ,měla 3850 a 52 cm.
No, a už jsem myslela, že to nejhorší mám za sebou,ale ne. Nastal čas šití, dceru odnesli a já jen ležela unavená a bolavá. Po zašití mě nechali na chodbě na porodním, na hekárně nebylo místo. Byla mi velká zima, hlad a žízeň mě opět dostihli Po dvou hodinách přišla krásná a milá blondýnka a šoupla mi pod zadek bažanta, ať se prý snažím vyčurat, podotýkám, byl u toho můj partner. Čůrat mi nešlo, tak mě vycévkovala a jela jsme konečně na pokoj. Mezi nohy mi daly zelené prostěradlo, abych vše nezakrvácela. Odvážel mě zřízenec, určitě zvyklí na kde co, takže ho má zakrvácená vagína nemohla nijak překvapit, když mi pomáhal na lůžko a zelený hard upadl….
Po 3 hodinách od porodu mi přivezli dcerku na kojení, po nějaké době ji ale zase odvezli a mě donutili jít do sprchy, což bylo velmi těžké ,ve sprše ze mě vypadla játra, tedy kusy sražené krve,b ylo mi zle a na omdlení, natáhla jsem si síťované kalhotky a vložila vložku .
Večeři jsem nedostala, tak že stále hladová a unavená ulehla do postele. Ráno už jsem měla dceru u sebe, to, že vám každý den lékař kouká na vaši znetvořenou vagínu a má u toho hloupé řeči, bylo na denním pořádku, o tom, jak mám jít na na velkou a nebát se pěkně zatlačit, je možná úsměvné, ale dodnes neudržím moč při sportu, jizva se rozestoupila a rok od porodu jsem nebyla schopná si pořádně sednout. Ale gynekoložka říkala, že viděla horší a já ji mám prý krásnou.
To, jaké stavy mé psychiky se dostavily po návratu domů, kdy Vám to vše dojde, že místo úžasného okamžiku, došlo ke znásilnění mého těla i duše, o tom snad někdy příště. Byla to dlouhá cesta, mám nádhernou dceru, je už v první třídě a už jsem nikdy nedopustila, aby lékaři rozhodovali o mě, nebo mém dítěti.
Přeji krásný den, Aničko, a moc Vám přeji aby Váš odkaz a práce kterou děláte přinesla Vám i Všem maminkám jen samé štěstí..
S pozdravem Kačka