Opět se dostavil ten zvláštní pocit, který přichází vždy, když žena začne rodit a já ji mám na této cestě za svým dítětem provázet. Jakoby děti vysílaly energii i ke mně. Lechtající nervozita v mém břiše se dostavila i včera při mé lekci gravidjógy, vůbec jsem se nemohla soustředit, mobil už jsem si raději vůbec neztišovala a hned po skončení mi přišla zpráva: „Aničko, měla jsem celou noc poslíčky, snad z toho něco bude.”

Právě v dnešní den ženě chtěli porod indukovat, protože byla 4 dny po termínu, hlavička prý dle UZ malá a suspektní průtoky. Žena odmítla a nechala rozhodnutí na svém dítěti. Poprosila své dítě, že už může, že je připravena a těší se na něj. Děti moc dobře vnímají své matky, když k nim promlouvají, pokud z nich cítí nejistotu, strach či obavy, nechtějí se narodit. Doma jsem začala chystat svým dětem svačiny na zítřejší den, rychle poklidila a šla si lehnout, abych se trošku prospala, nikdy nemohu usnout, prostě čekám. O půl druhé ráno zvoní mobil, tuším, ne, vím, že se dnes narodí dítě.

Beru si svou porodní tašku a vyrážím do tmavé noci, všude klid, posvátné ticho. Porodní báby prostě vyráží k porodům v noci:)Stále žasnu nad moudrostí těchto dětí, ony moc dobře vědí, proč se chtějí narodit právě v noci, mají ty nejideálnější podmínky pro sebe i svou matku: tma, ticho, klid, intimita, všichni kolem spí, jen ne dítě a jeho matka, mohou se lépe na sebe napojit. Bohužel , často jsou děti zastaveny v tomto jejich intuitivním rozhodnutí. V noci se přece spí, rodí se přes den, tvrdí někteří neznalí:)

Přijíždím do domu krásné bohyně, vítám se s trošku nervózně pobíhajícím mužem, žena je klidná, usmívá se, hladí své dítě, šťastně jen špitne: “Moc se na něj těším.” Abych přerušila nervozitu manžela, zaměstnávám jej : “Uvař kopřivový čaj na cestu”. Děťátko je v dobré pozici, vstupuje do pánve, srdce mu bije velmi silně a pravidelně. Vyrážíme do Krnova, jedu za němi, vlny poznávám podle snížení rychlosti auta ze 130 na 40 :), jsou pravidelné, co 4 minuty. Přijíždíme do Krnova, branka je 8 cm, všichni se stále smějeme, úžasná atmosféra nasycená oxytocinem a endorfínem.

Napouštím vanu, zhasínám světla, svítí jen aromalampa s vůní levandule, pouštím relaxační hudbu. Bohyně je překrásná, při kontrakcích objímá svého muže a líbá jej. Sedím v tmavém koutku, abych je nerušila. Nálada se začíná měnit, žena pomalu kráčí do své porodní země, kde má místo jen ona a její dítě, už nechce žádné objetí, chce být o samotě, nikoliv osamocena.

Často jsem svědkem zvláštního momentu, když se dítě rychle rodí a je blízko završení, matka jej náhle nechce pustit, chce si ještě užít chvíle, kdy je uvnitř jejího těla. Vlny slábnou, porod se pozastavuje, největší chybou je, ji z tohoto stavu vyrušit a začít ji stimulovat, jak slovně, tak jinými zásahy např.infuzí s Pitocínem. Odcházíme z místnosti, a to všichni, bohyně zůstává jen se svým dítětem, vím, že k němu promlouvá. Slyším za dveřmi naprosté ticho a najednou zazní silné ,hrdelní :” ááááááááááá”.

Manžel má o ní strach, uklidňuji jej. Vysvětluji mu, co zrovna jeho žena prožívá a že je to v pořádku. Vcházím nejdříve já a ptám se , zda smím zůstat, poté přichází i její muž. Porodní bohyně sama svůj blok odstranila a hledá místo a pozici, ve které by své dítě porodila. Praská vak blan, vystříkne teplá a čirá voda přímo na otce, který sedí u své ženy. Chvíli stojí opřená o parapet, krouží svými boky, poté si klekne, manžela posazuji před ní, opírá se o něj. Stále se houpe v bocích, je klidná a soustředěná.

Zaujímá startovací pozici, vidím, jak hlavička korunuje, žena vnímá pocit ohnivého kruhu, dáváme teplý obklad na hráz, aby jsme tyto pocity zmírnily, porodní bohyně vydechuje ven hlavičku svého dítěte. Pobízíme ji, ať si hlavičku sama drží oběma rukama, najednou zavládne ticho, slyším jen její soustředěný dech. Náhle si uvědomila, že hlavička spočinula v jejich dlaních. Čekáme, nikam nespěcháme, nemluvíme, se slzami v očích hledím na klidný výraz dítěte, které vyplivuje plodovou vodu, najednou se při další vlně opře raménkem o neporušenou hráz a vyklouzne do náruče své matky.

Narodila se RODINA. Objímají se, zamilovávají se, placenta se během krátké chvíle rodí, i ta si zaslouží úctu, byla součástí dítěte a tak s ní bude také naloženo. Po chvilce se dítě přisává a já se loučím s porodní bohyní a její rodinou, je tak krásná, jakoby vůbec nerodila, růžové tváře, usmívá se stejně, jak když jsem za ni přijela domů v počátcích porodu, kdy byla plná síly , sebevědomí a odhodlání, toto vše ji zůstalo, navíc i pocit, že ona rodila své dítě.

Tento příběh věnuji jí, dala mi sílu a vlila do mě pocit, že není silnějšího okamžiku, než zrození dítěte, je třeba oba chránit, nic jiného. Věnuji jej všem ženám, které chtějí prožít svůj porod radostně a vědomě. Je věnován porodní asistentce krnovské porodnice, která nás svou trpělivostí podpořila. Jde to, a dokonce i v některých porodnicích, pátrejte po těch, které vás podpoří a dají Vám pocit, že pouze Vy jste bohyněmi svých porodů.

Vaše porodní bába, Anna Kohutová