Mami, porod opravdu tak moc bolí?
A co kdybych ti teď řekla, že u porodu budeš cítit, jak se tvé miminko tlačí dolů?
Pak bych neměla strach, mami....
Tak proběhl můj první rozhovor s mou nejmladší dcerkou o porodu, když se od svých kamarádek dozvěděla, že porod strašně bolí…
Bolest se po dlouhá desítiletí stává synonymem pro porod, což je velmi kontraproduktivní, protože porodní proces dostává nálepku nemoci, která se musí léčit. Už malé holčičky často slýchávají od své mámy: „Porod bolí, ale ty to zvládneš“. V hlavě této holčičky se začne rodit strach. Strach z porodu, strach, aby bolest přežila.
V její mysli se zakořeňují slova BOLEST=POROD=NEMOC=LÉČBA=PŘEŽITÍ
Strach umocňuje bolest, čím větší je strach, tím větší je bolest. Strach je největším nepřítelem porodu. Díky strachu z porodu ztrácí ženy schopnost „naslouchat svému tělu“. Margaret Williams a Dorothy Booth, lektorky předporodní přípravy, tvrdí, že když budeme se ženou mluvit o bolesti, připravíme ji na to, že „porodní kontrakce rovnají se bolest“, a tak potom může interpretovat jakkékoli neobvyklé vjemy jako bolest. Navrhují, aby se tento výraz používal jen občas. U porodu je pak vhodné se tomuto slovu zcela vyhnout. Užitečné je vyjádření, že součástí porodu je smysluplná bolest.
Bolest je příznakem nemoci, a ta vyžaduje léčbu, musí být vyřešena technickými a farmakologicky dostupnými prostředky. Takto vnímáme bolest, máme z ní přirozeně strach.
Nebudu zde psát o bezbolestném porodu. Bolest u porodu popisují i ženy, které rodily beze strachu, v bezpečném prostředí, ale vnímaly zpětně svou bolest jako transformující, smyslupnou, která byla součástí zdravého procesu, nikoliv nemoci, zvané porod. Na fyzickou bolest zapomněly v momentě, kdy držely své dítě v náruči. Bolest byla náhle vykoupena velkou odměnou, dítětem v náruči, pocitem štěstí, láskou a radostí. Znám také ženy, které u porodu bolest nevnímaly. Popisovaly pouze tlak dítěte směrem dolů. Jsou také ženy, které popisují porod orgasmický, bezbolestný. Bolest u porodu je individuálně prožívaná záležitost.
Existují různé typy bolestí u porodu
– bolest fyzická a bolest emocionální
– bolest přirozená a bolest nepřirozená
Bolest emocionální a nepřirozená může mít pro ženu a její rodinu vážné až trvalé následky, které mohou vyustít v post-traumatickou stresovou poruchu, která vyžaduje odbornou léčbu.
Bolest fyzickou mohou ženy prožívat, například při nemoci či potížích spojenými s těhotenstvím, blokády pánve, bolesti v zádech v těhotenství nebo u porodu, zvlášť u okcipito-posteriorní (zadní) pozici dítěte, bolestivého nalití prsou po porodu, atd…..Bolest nepřirozenou způsobují rutinní výkony, léky u porodu…
Bolest emocionální můžeme také nazvat utrpením, které si ženy prožily u porodu nebo po něm.
Nejčastějším důvodem utrpení žen je, že se staly obětí necitlivého, hrubého a bezohledného chování zdravotníků u porodu nebo po něm. Ženy popisují, jak se cítily osamoceny u porodu, bez pocitů bezpečí, podpory, empatie, pochopení. Popisují neuctivé podmínky, ostré světlo, střídající se personál, který se ženě ani nepředstaví, pocítily zimu a velký stud, když ležely s roztaženýma nohama na porodnickém křesle s vědomím, že jsou vystaveny pohledům uklizeček, ošetřovatelek, mediků a dalších pro ně zcela neznámých lidí. Rodící ženy musí často potlačovat svou bolest kvůli jiným ženám, které jsou s němi na přípravném pokoji, tzv. hekárně.
Jedna žena mi se slzami v očích povídala, jak ji okřikla sestra za to, že zašpinila prostěradlo od krve, že měla mít přece mezi nohama vložku. Cítila se tak zahanbená, špinavá, bez úcty. Nebyla schopna se ohradit, bránit se, jen mlčela a klopila zrak k zemi a špitla: „Promiňte.“ Ženy také popisují, jak jejich bolest byla často bagatelizována slovy: „Ale to vás ještě nemůže bolet! A co jste si myslela, že porod nebolí? Bolí vás vaginální vyšetření? Vždyť to jsou pouze mé dva prsty, počkejte, až poleze celá hlava! Ale prosím vás, vaginální vyšetření vůbec nebolí..“
Ženy pociťují obrovskou bolest nejen při nástřihu hráze, ale při následném šítí. Sama jsem byla svědkem, kdy lékař řekl ženě, že je hysterická, že má nástřih lokálně umrtvený a že ji šití vůbec nemůže bolet. A pokud se neuvolní, špatně jí to zašije. Jeho prsy, dotek a celkové zacházení bylo velmi hrubé a násilné.
Co však ženy i děti nejvíce bolí je, když je zdravotníci oddělí od sebe ihned po porodu. Tento akt násilného přetržení dosud pevného pouta nezůstane nikdy bez následků.
Žena je ve svém životě nejvíce zranitelná právě u porodu, protože její tělo i duše se otevírá, chystá se přivést na svět své dítě. Žena u porodu je oslabena láskou ke svému dítěti, nedokáže bojovat a bránit se. Ženy, které pochopí, že se staly obětí hrubého zacházení, popisují později svůj porod jako iatrogenní znásilnění, nejen svého těla, ale i duše.
Ženy by se tedy neměly bát fyzické a přirozené bolesti, ale měly by se bát hrubého zacházení u svého porodu. A proto by si měly velmi zodpovědně a svědomitě vybrat prostředí a ty, kteří budou součástí důležitého a křehkého mezníku v jejich životě. Je také vhodné vyvarovat se medicínské přípravě některých předporodních kurzů. Ženy by se měly naučit vzít zodpovědnost do svých vlastních rukou, za své dítě, své tělo i duši.
Pečovatelé o těhotné a rodící ženy by měli být v první řadě chápající, respektující a sami by měli umět zvládat bolest žen u porodu. Nejvíce zranitelná je žena ve fázi porodu, kterou nazýváme přechodovou, je to fáze před porodem, nejtěžší fáze, než se zcela otevře porodní branka. Rodící žena začne pociťovat beznaděj, má pocit, že porod nedotáhne do konce, že umře, vzdává to, často sama žádá o léky, ukončení porodu císařským řezem…. A na tuto fázi nejsou mnozí zdravotníci vůbec připraveni, sami neumí bolest rodící ženy přijmout, pochopit její smysl a jsou přesvědčeni o tom, že bolest musí tlumit léky.
Často slýchávám od porodních asistentek: „A nechcete vážně nic proti bolesti?“ Jedna má úžasná klientka pohotově asistentce odpověděla: „Ne, děkuji, od bolesti tu mám Aničku.“. Ale jsou ženy, kterým tato otázka natolik nahlodá jejich důvěru ve vlastní tělo, že začnou vnímat svou bolest jako patologickou. Málokteré porodní asistentky umí vzbudit v rodící ženě právě důvěru, dodat jí pocit, že porod opravdu zvládne. Mnohé neznají jiné způsoby tlumení bolesti než analgetika, epidurální analgezii a opiody. Pokud zdravotník nabídne ženě léky u porodu, pak je povinen také ženě sdělil možné nežádoucí účinky např. opiátových analgetik na dýchací centrum dítěte a další možné chování dítěte po porodu např. dočasné utlumení sacího reflexu. Na základě informovaného sdělení se pak žena může rozhodnout, zda zvolí k tlumení bolestí právě léčiva.
Porodní asistentka by měla znát i nefarmakologické metody tlumení bolesti – kontinuální podpora odborného doprovodu u porodu dle randomizovaných studií potvrzuje účinnost porodní podpory, snižuje se tak pravděpodobnost aplikace analgetik a ukončení porodu operativní cestou. Samotná přítomnost empatické nemocniční porodní asistentky snižuje bolestivost, masáž, aromaterapie, hydroanalgezie, bachové krizové esence, akupresura, akupunktura, TENS, hudba, vokalizace, afirmace, tanec a rytmický pohyb s pánví, relaxace, meditace, rebozo techniky, techniky pracující s myslí a tělem, někdy stačí jen klidné a povzbuzující slovo, např. jste silná, vedete si dobře, vy to zvládnete, jste tak úžasná a krásná…,dokáží utlumit bolest ženy u porodu.
Velmi známým hormonem, který působí proti bolesti u porodu je lidský endorfin. Díky svému analgetickému účinku zmírňuje stres z porodu, vytváří ochrannou bariéru a pozitivně ovlivní ženiny vzpomínky na porod. Endorfiny se vyplavují pouze v případě, když se žena cítí v bezpečí.
Stačí tedy tak málo, aby ženy mohly přivádět své děti s radostí, beze strachu a hrubého zacházení a nepřirozené bolesti. Každá žena je součástí společnosti, a proto změna přístupu k sobě samotné napomůže změnit autoritativní porodnický systém. Samotné děti, které přicházejí na tento svět, by neměly u svého porodu pocítit fyzickou a psychickou bolest, měly by se rodit v láskyplné atmosféře. Učme holčičky uctívat své tělo, které jednou zplodí pomocí svých sil dítě. Zdravotníci by se už při svém studiu měli učit holistickému pojetí porodu a empatickému přístupu k těhotným a rodícím ženám. Měli by pochopit, že porod není pouhá fyzická záležitost, nemoc, riziko, věda či technika. Porodní asistentky by měly ženy provázet nejen u porodu, ale během celého těhotenství, být nejen odbornicí na zdravé těhotenství, ale být také moudrou a respektující rádkyní. Každé dítě by mělo přijít na tento svět tím nejlepším možným způsobem. Každá ženy by měla mít „dobrý pocit“ ze svého porodu.
Říká se, že těhotná žena je „žena v očekávání.“ A každá žena očekává, že s ní i jejím dítětem bude zacházeno s tou největší jemností, úctou a respektem. Pokud se tak bude dít, bolest přestane být synonymem pro porod.