Rozhovor s Martinou Chomátovou

Zázrak porodu nebo trauma? 

December 5, 2018

|Martina Chomátová a Anna Kohutová

Ahoj Aničko, děkuju moc za Tvůj čas mezi doprovázením žen u té jedinečné události, jakou je zrození dítěte a zároveň proměnou v ženu, matku. Pro ty, kteří Tě třeba neznají, představila by ses nám prosím ve zkratce? Jakým aktivitám se věnuješ a s jakými tématy pracuješ?

Milá Marti, děkuji za důvěru ke mně a následující rozhovor, otázky, které jsou zcela jiného charakteru, než jsem doposud dostávala, Děkuji ti za odvahu, díky které tato témata otevíráš.  A začnu tvou první otázkou.

Jsem porodní asistentka s 25 letou praxí. 10 let jsem pracovala na porodním sále v době medicínsky vedených porodů, po čase jsem zjistila, že důvod, proč jsem si toto povolání vybrala nesouzní s pocity, které jsem na porodním sále zažívala. Toto povolání jsem vždy  měla spojené s moudrostí, láskou, svobodou a úctou. Zažívala jsem však opaky těchto emocí – strach, nevědomost, nesvobodu a pozdějí násilí, které jsem takto dokázala pojmenovat až po čase. 

Mé srdce a intuice rozhodla za mne, dala jsem výpověď v době, kdy nefungovala v našem kraji komunitní péče porodní asistentky a ony samotné byly vnímány společností spíše jako asistentky lékařů, nikoliv odbornice, které mají ženu, muže a dítě provázet tak, aby nová rodina byla svým porodem posílena. 

SRDCE NÁS VEDE SPRÁVNÝM SMĚREM

Byl to velký krok do neznáma a nejistoty, který jsem v té době učinila. Ale srdce nás vede vždy správným směrem a já tohoto kroku zpětně nelituji. I přesto že to byla velmi trnitá cesta, která mne připravila o spoustu přátel, naučila mě čelit agresi, posměchu, nepochopení… To vše mne paradoxně velmi posílilo v tom, že má cesta za svobodou a poznáním, co je to vlastně zázrak porodu, jak se mohu naučit jej chápat a respektovat, byla  správná. 

Dnes mohu říct, že jsem se zbavila ve svém životě velkého břemene ve svém profesním životě a to byl strach a nevědomost. Strach je v jakékoliv fázi života špatným rádcem, strach nám nedovolí se radovat, kde je strach není láska a já jsem dnes jiná porodní bába než před 25 lety. Dnes cítím ohromou posvátost, respekt a  velkou pokoru k životu, zrození a smrti.

Děkuju moc. Jelikož já se zabývám spokojeností v roli mateřské a to není stav, který by chodil automaticky každé ženě, mám na Tebe pár otázek z téhle oblasti. Jak souvisí Tvoje práce, tedy doprovod v těhotenství a u porodu se spokojeností po narození dítěte? Jaký je třeba rozdíl, pokud se rozhodne žena pro osobní porodní asistentku, spíš než že by dostala někoho automaticky v porodnici v den, kdy k porodu dorazí? Co všechno u porodu i před ženám poskytuješ?

Porodní asistentka je ve vyspělých zemích vnímána coby odbornice na zdravé těhotenství, porod a šestinedělí. U nás je to takový paradox, že ženy jsou v péči odborníků, kteří se zaměřují na patologie. Gynekologové jsou vlastně chirurgové, a proto je logické, že často do porodů zasahují s dobrou vírou uzdravovat něco, co ve skutečnosti nepotřebuje léčbu a preventivní zásahy. 

VÍRA, PODPORA, PÉČE

Zdravá žena potřebuje péči někoho, kdo věří v její schopnost a intuici porodit za pomocí síly, která je zapsána v její buněčné paměti. Od nepaměti ženy rodily za přítomnosti jiné ženy, která měla na prvním místě víru ve skutečný zázrak, kterým porod je.

Já provázím ženy během celého těhotenství, porodem ale také šestinedělím. Jsem také terapeutkou, provázím ženy obtížným obdobím jako je předčasná ztráta dítěte, pečuji o ženy po císařském řezu, ale také po traumatických porodech, kdy cítí velké selhání a nedůvěru v sebe sama. 

Ženy, které porodí a mají dobrý pocit ze svého porodu, se často se mnou loučí a už mou péči a rady nepotřebují, cítí se natolik kompetentně a ihned napojená na svůj mateřský instinkt, že důvěřují už jen samy sobě. Což je takový dar pro každou porodní bábu, když vidí před sebou ženu, která se právě zrodila v matku a řídí se svým srdcem. 

A to je také rozdíl v tom, kdy žena svou důvěru k porodní asistentce buduje během celého těhotenství, cítí se s ní bezpečně, než když je jí nějaká porodní asistentka přiřazena osudem, kterou nezná, nemusí se s ní cítit bezpečně, nezůstává s ní po celou dobu jejího porodu, nedokáže se na ni naladit tak, aby ji zbavila strachu, napětí, pocitu vzdávání se…

KDO JE HRDINOU PORODU?

Porodní asistentky pracující ve směnném provozu na porodních sálech nemají tolik možností, aby se ženě věnovaly tak, jak by si mnohé ženy přály. Pro takovou ženu, která smýšlí jinak o svém porodu je skutečně výhodnější, když má u sebe porodní asistentku nebo dulu, která je stale s ní a neopouští ji, poskytne ji všechny podmínky, které ke svému porodu potřebuje – důvěru, pocit bezpečí, ticho, přítmí, nevyrušuje ji.  Dokáže ji ulevit emočně a fyzicky, Dodá ji motivaci a povzbuzení v krizových okamžicích porodu. Je tou, která ji dokazuje, že ONA coby rodící žena,  je hlavní hrdinkou svého porodu.

Je mi jasné, že na naše prožívání mateřství má vliv mnoho věcí. Podmínky, ve kterých žena žije, vztahy, její životní nastavení, fyzický stav, psychický atd. Jakou ty máš zkušenost konkrétně s poporodní depresí? Co můžou být náznaky, indikátory a hlavně spouštěče takových těžkých pocitů? A jak může konkrétně porod ovlivnit naše prožitky v roli matky?

Pro nás ženy je těžké jen tak si “jednoduše” porodit , protože tento proces byl v naší kultuře značně poškozen. Žijeme v západním přetechnizovaném světě, tedy světě, kdy jsme odpojeni od svých kořenů, naši podstaty bytí, tradic, moudrosti matek, které se nepřenášejí z generace na generaci.

Porod a zrození je jeden z nejdůležitějších iniciačních rituálů v životě ženy, ale i dítěte.

Ženy mají také často nedůvěru ve své vlastní tělo, proto  tak lehce odevzdají svou vlastní zodpovědnost. Ve většině východních kutlur je mateřství skutečně uctíváno, jedna z nejdůležitých tradic starověkých kutlur je půst od špatných zpráv, ženy jsou tak ochraňovány před negativními zprávami, protože se věří, že je-li šťastná a zdravá matka, je šťastné a zdravé dítě. Izolace matek v období po porodu je take výplodem novodobé společnosti, v historii byly matky vždy obklopeny  svými příbuznými.

To, co způsobí poporodní trauma, není až tak samotný způsob porodu, ženy mi často popisují nedůstojné chování, které se jim dostalo u jejich porodu- ztrátu kontroly, způsob manipulativního a autoritativního chování, nátlak, kterému se odevzdaly. Další příčinou jejich duševní bolesti je separace od svého dítěte, nemožnost se s ním přívítat a uzdravit bolest, která je porodem provázela. 

Následna ignorace a bagatelizace jejich poporodních negativních pocitů a trápení ještě  více prohloubí jejich trauma. Žena je pak přirozeně následně oslabena ve své nové životní roli matky. Je nutné si uvědomit, že nejen dítě se zrodilo, ale take samotná matky, která je po svém porodu velmi křehká a zranitelná. Je naší povinností informovat rodinu, muže, pečující osoby, celou společnost o skutečnosti, že ten, kdo potřebuje něžnou a jemnou péči po porodu je právě matka, aby se v ní zrodilo sebevědomí a láska, ze které může čerpat při péči o své miminko.

Moc by mě zajímalo, jak důležitá je příprava na porod v těhotenství. Je vůbec možné se z Tvého pohledu na tak nepředvídatelnou událost připravit? A vlastně tím i na samotné mateřství? 

Příprava na porod ale take mateřství je dle mého názoru zcela zásadní pro důstojné a respektující prožití porodu, ať už vědomostní, tak emocionální. Protože pokud neznáme své možnosti, jakoby jsme žádně neměli. Pokud se o nich nedozvíme, nemáme možnost volby. Ženy v sobě znovuobjevují prastarou sílu, a to je v dnešní společnosti ne vždy podporováno, musí čelit překážkám, neporozumnění svých blízkých, kteří si porod prožili jinak, stráví hodiny hledáním pravdy, informací, důkazů, hledáním svých  průvodců, prostředí, ve kterém by chtěly rodit, píší si porodní plány, meditují…

ZMĚNA A UZDRAVENÍ CELOSPOLEČENSKÉHO TRAUMATU

Jsou to jiné “novodobé” ženy, které mění a uzdravují celospolečenské trauma. Rodí, tak jak si přejí, s přijetím zodpovědnosti, v humánním prostředí, mají svobodu pohybu a pozice, nejsou od svých dětí odděleny, ihned je kojí, nosí je nadále na svém těle, poskytují jim pocit bezpečí, dávají jim samy sebe. Změny se již dějí a to díky informovanosti budoucích rodičů, předporodních příprav, zdravotníků, kteří prozřeli a poskytují bezpečnou a vědecky podloženou péči. Za tento vývoj jsem vděčná.

Jedním z témat, které mě teď v mém 4. těhotenství zajímá je určitá proměna ženy během těch 9 měsíců. Všude se píše o tom, jak roste miminko, jak se tělo mění během 3 trimestrů, jaké nás čekají vyšetření a možné tělesné eskapády. Ale už se nikde moc nedočteme o vnitřních proměnách a procesech. Jak ty to vnímáš? Co se vlastně děje na té úrovni duchovní, duševní, psychické? Jak k tomu může přistupovat samotná těhotná žena  a jak k tomu přistupuješ Ty, jako porodní asistentka? 

Žena se během svého těhotenství mění také spirituálně, už nikdy nebude stejnou ženou jako před porodem. Žijeme v době, kdy se spiritualita oddělila od zdraví. Spirituálním aktem vyvrcholení vnitřní cesty ženy je samotný porod, kdy žena prožívá stavy exploze.

SPIRITUÁLNÍ PROMĚNA ŽENY V MATKU

Životodárná bolest ji přenese do okamžiku setkání se se smrtí. Ženy často křičí u porodu, že chtějí umřít, pak přichází fáze odevzdání, kdy se z jejich hrdla dere až zvířecí hluboké tóny – áááááá, kterými otervírájí nejen ústní hrdlo, děložní hrdlo ale také srdeční čakru – je to fáze neskutečné extáze u porodu. Pocit umírání vystřídá vykoupení a příjetí života ale i smrti. I to může být jeden z důvodů poporodního propadu psychiky, že žena neprožila svůj porod extaticky, jeji spirituální stránka byla potlačena nebo někým zablokována. 

Radím proto ženám spojit se se Zemí, naší Matkou a přijímat její moudrost pomocí darů, které nám Země dává. Stačí se jen procházet bosky po trávě, sbírat dary, které nám Země nabízí – byliny např. kopřivu, maliník… a už když se k nim žena ohne a trhá je, zastaví se tok jejích myšlenek, učí se žít přítomným okamžikem, což je skvělá příprava k samotnému porodu. Nechat svůj porod proudit bez myšlenek a posuzování, tomu nás učí starověká moudrost Země. 

Má velká učitelka porodní asistentka Ina May Gaskin vyslovila pravdivou myšlenku, že porodní asistentka by měla být take duchovní porodní asistentkou, měla by pochopit tok energie rodící ženy, jakým způsobem proudí energie porodního procesu, protože tato energie je posvátná. Pokud se ji to nepodaří, je jako fyzik, který nic neví o zemské přitažlivosti. Já vnímám každý porod jako posvátný okamžik, před kterým se hluboce skláním. Dítě, které se rodí je čistá bytost, stejně čístá jako křišťál a nemělo by být ničím a nikým pošpiněno.To jediné, coby jej mělo vítat na této Zemi je pouze láskavá náruč matky a otce, jejich splynutí a láskyplné spojení.

Ještě k tématu těhotenství. Občas se setkávám s tím, že ženy už v těhotenství prožívají opravdu náročné chvilky, cítí nové pocity, jejich intenzita je obrovská. Je to velké emocionální rošambo, leckdy třeba na hranici nebo za hranicí deprese. A jedinou  radou jim bývají antidepresiva. Jak Ty tuhle důležitou část proměny v mámu vnímáš? Co se s tím dá dělat a máš Ty sama nějaké rady v podobných situacích? 

S těmito pocity se u žen setkávám velmi často a sama na sobě jsem v těhotenství pocítila chvíle, kdy jsem samu sebe nepoznávala, připadala jsem si jako prokletá. Nikdy jsem si nesáhla do hloubi své duše tak intenzivně jako v těhotenství, nechápala jsem tuto proměnu a začala jsem ji postupně rozklíčovávat až coby porodní asistentka. U většiny žen, které jsem potkala ve svém životě, i sebevíc racionálně i emočně připravených, se začaly otevírat šuplíčky pomyslné skřínky a v nich strachy, obavy, pocity křivdy, nepochopení, vše, co bylo doposud uzamčené, nepovšimnuté. 

TĚHOTENSTVÍ – OTEVŘENÁ TRUHLICE PROGRAMŮ A VNITŘNÍCH PŘEKÁŽEK

Najednou se začaly objevovat  postupně programy, kterými byla žena ve svém životě zatížena. Jsou to překážky, které často ženy vnímají jako rodové zátěže – matky, babičky, celé ženské linie. Žena v těhotenství se otevírá ve všech možných rovinách,otevírá se také její duchovní srdce, a to je plné lásky, díky dítěte, které nosí pod svým srdcem, proto je to čas čištění se od zátěží, schopnost odpouštění a přijímání, a to i pomocí jednoduchých technik:

– meditací, 

 Ne všem ženám tento přerod ženy v matku přinese životní sílu a ne všem dětem se dostane láskyplného přivítání. Ženy se v těhotenství a u porodu setkávají spíše s rituály spojenými s lékařským přístupem, kterým dominuje mužský princip, který spíše ženy  svazuje strachem a potlačuje v nich víru v sebe sama

– očistný pláč, 

– zpěvem,

– tancem, 

– intuitivní kresbou, 

– rozhovorem s matkou, partnerem, 

– přijetí svého vlastního porodu, 

– procházky v přírodě. 

Někdy je vhodné vyhledat terapeuta, který ženu těmito překážkami provede, pokud nepomohou sebeléčivé techniky. Antidepresiva pouze potlačí hořící emoci, která musí vyvstanout, aby mohla být následně uhašena a přijata. Posilujícím prožitek je také předporodní rituál, kterým ženy provázím šest týdnů před porodem, kdy si dovolí přijmout vše, co přichází a odevzdat to, co už jim neslouží.

Těhotenství a porod je dalším tématem, které teď přichází na přetřes a vyvolává náročné diskuze, emoce, hádky, střety. A je náročné v tomhle ohledu sdílet nějaká alternativní řešení a náhledy. Přeju Ti mnoho sil, energie a podpory v téhle oblasti. A kolem Tebe spoustu spokojených žen, které rodí v respektu v laskavosti. Díky za to, co děláš. 

Martina Chomátová

https://www.playeveryday.cz/o-mne?fbclid=IwAR0mdGEK5c60zvvvYfPf8OJmQbmA4Jos8BgvX8g0iUP7vjeU4uHgjfZ2tF0

Anna Kohutová
Jsem porodní bába a průvodkyně ženám na jejich cestě za radostným porodem. Mým velkým přáním je, aby ženy poznaly radost z porodu a děti byly láskypně vítány na tento svět. Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.