Porodní příběh Stáni Stiborové(Mrázkové)

I když bych tomu po prvních dvou porodech nevěřila, tak díky tomu třetímu už věřím, že porod může být úžasný zážitek. Může to být euforický, láskyplný, mystický velký třesk.

A když je člověk opravdu bez okolních nátlaků, stresů a já nevím čeho ještě se nám v porodnicích dostává, tělo opravdu rodí samo. Jakkoli nesmyslná a sci-fi mi tato hláška předtím přišla…

 

Ale vezmu to od začátku

Budím se ve 2 ráno s pocitem, že mi odtéká voda. Asi hodinku to sleduji, něco jako kontrakce přichází, ale nic co bych nazvala bolestmi… ve tři usuzuji, že tedy asi nějaká pravidelnost v tom je a vzbudím mého muže a okolo 3:10 napíšu své porodní asistentce.

Můj muž jde zapnout přídavné topení, abychom měli dostatek teplé vody (měla jsem představu o porodu do vany), a já si říkáI když bych tomu pm, že si zkusím dát sprchu, odhaduji zpětně, že do sprchy jdu okolo 3:20. Ve sprše ale najednou přichází ostrá bolest a já sotva vylézám ven s tím, že sprcha teda ne.

A pak najednou velký třesk, šílená intenzita, jako zemětřesení, které mě úplně zbavuje mě samé, sráží mě na kolena a lehce vyděsí. Co to sakra je?

Po malé chvilce už mi to dochází, když křičím: „Jirko, hlavička!“ 😀 Památná hláška. Jirka (můj muž) bere schody po čtyřech a doběhne do koupelny. Už stačí jen koukat naproti mě na zrození našeho syna. Vše se děje tak rychle, intenzivně a přitom přirozeně. Jsme tam jen my.

Na ten moment nikdy nezapomenu

Klečím v koupelně, v levé ruce držím hlavičku. Teče voda, hraje mantra „Om mani padme hum“ a celý svět se na chvíli zastaví. V posledním záchvěvu racionálna hmatám po ručníku, protože mě napadne, že se asi teda narodí dítě… 😀 Strčím ho pod sebe a narodí se dítě. Prostě vyklouzne ven jako vodopád. (Později jsme se smáli, že jako lahev CocaColy z automatu :D).

Pak už jen sedím na zemi a šeptám v šoku „Ty už jsi tady? Ty jsi rychlík“ a slyším Jirku, jak volá porodní asistentce, že už jsme porodili. Ta právě vchází do dveří. Je 3:40. Miminko holt chtělo svůj příchod na svět jen ve třech. Já, tatínek a on. Bylo to opravdu úžasné.

Asi hodinu po porodu budíme starší děti, ty poněkud v šoku a úžasu koukají a vítají se s bratříčkem. Nedá se to ani popsat, jak jiné toto poporodní vítání je v porovnání s porody v porodnici… Jsem se svou rodinou a v péči úžasné zkušené ženy, cítím se naprosto v bezpečí. Vše je správně.

První dny pokračují v krásném napojení

Další dny nevycházím ze místa, kde se Juri narodil. Tedy z koupelny, kterou máme fakt velkou a klidně by mohla být dalším pokojem.

Můj muž se o mě stará, porodní asistentka Anička za mnou jezdí a taky se o mně stará a já zažívám něco, co bych přála zažít každé ženě a matce. Totální napojení na miminko, na své tělo, vděčnost, možnost být jen my dva.

Miminko první dva dny nahaté, celou dobu na mé hrudi, jen se sžíváme a já si ho očichávám a ono mě. Postupně mu rozšiřuju prostor, postupně mu ukazuju svět a v noci mu šeptám Vítám tě na světě, jsi tady správně, obdivuji tě, miluji tě.

Chvílemi to nebylo tak sluníčkové

První dny mě bolely prsa, emoce pracovaly… první den jsem měla šílené bolesti při zavinování dělohy. Přesto se jsem někde uvnitř cítila dobře a z těchto chvil ve mně nezůstal žádný negativní zářez. Beru to tak, že to k tomu prostě patří, je to přirozená součást mého porodu a poporodních dní. 🙂

Zpětně jsem vděčná za vědomé rozhodnutí pro domácí porod i důkladnou psychickou přípravu na něj. Poprala jsem se v posledních měsících těhotenství s mnoha strachy, nedůvěrou ve své tělo a dítě, musela jsem zpracovat zkušenosti z předchozích porodů, aby ten třetí proběhl tak hladce.

Nelpěla jsem na tom, že musím nutně rodit doma a přijímala jsem další možné scénáře. Jsem vděčná za to vědomé rozhodnutí i proto, že kdybych domácí porod neplánovala, tak při této rychlosti bych pravděpodobně porodila ve dveřích na cestě do auta a to by byl nejspíš docela stres pro všechny zúčastněné. 😀

Chci touto cestou poděkovat dvěma ženám – Aničce Kohutové – www.annakohutova.cz a Tereze Kramerové – www.terezakramerova.cz, které pro mě byly průvodkyněmi mým těhotenstvím, pomohly mi najít cestu sama sobě, vypořádat se s mými strachy. Ženám, díky kterým jsem si dovolila objevit svou sílu a zažít porod jako úžasný nezapomenutelný zážitek. 

Stáňa

http://stanislavamrazkova.cz

Rozhovor se Stáňou Stiborovou Mrázkovou můžete shlédnout zde

Manuál, v případě rychlého porodu si můžete přečíst ZDE