Porod na centimetry a čas

Dovolte, abych vás provedla vizualizací:

„Zavřete se své oči, představte si, že se milujete se svým mužem. Je přítmí, všude jen světla svíček, ticho, nebo příjemná hudba. Pomalu se odpoutáváte od reality, ztrácíte kontrolu nad sebou,  nad svým tělem. Nevnímáte čas, ani prostor. Dostáváte se do jiného stavu vědomí, kde má místo jen vaše láska a  emoce. Vyplavuje se vám hormon lásky oxytocín. Zrychluje se vám dech, zrychluje se vám tep, oddáváte se naplno tomuto pocitu.“

STOP

“ Nyní máte 3 minuty na to, aby jste dosáhla svého vrcholu, pokud ne, muž se kterým se milujete, prostě odejde. “

Co myslíte, stihnete to?

Ne, nestihnete, protože se vám vyplaví hormon adrenalin, ten stopne váš oxytocin, začnete se více soustředit na čas, techniku, pohyby, dýchání, odpojujete se od přirozené funkce vašeho těla, začnete přemýšlet, jak to stihnete a zda to stihnete, prostě svého vrcholu nedosáhnete.

A stejně je to i s porodem. Jak si mohu dovolit jej srovnávat s  milováním?

U porodu se vyplavuje ženě stejný hormon jako u milování. Rodící tělo také čeká na vrchol a tím je porod. Porod dítěte, kterého žena miluje. Pokud má stejné podmínky jako u milování, tedy přítmí, ticho, intimitu. Nikdo ji nevyrušuje a neříká, co má dělat, neurčuje ji čas, za jak dlouho má porodit, pak může porod běžet, jak má. Všechny ženy mají u přirozených porodů stejné rysy chování. Jsou překrásné, výraz jejich tváře je smyslný, mají otevřená ústa, krouží  svými boky,  zhluboka dýchají, vydávají stejné zvuky jako při milování. Vnímají jen své tělo, dostávají se do stavu vědomí, kdy je zcela vysazen jejich racionální mozek.

Dokud někdo neřekne : STOP

Příklad z praxe:

Víc jak před rokem odjíždím s mou klientkou do porodnice, zůstáváme u ní doma, než jsme si jisté, že se porod opravdu rozběhl. Doma jsou zapálené svíčky, v aromalampičce voní levandule, hraje krásná Deva. Žena mi sděluje, že už je čas, odjet do porodnice.

Přijíždíme na příjem, kde nás vítá rozespalá porodní asistentka slovy:

„Co vás trápí? Jak často máte bolesti?“

Žena začíná uvažovat, nic ji netrápí, přece rodí, je za to šťastná. Ani neví, jak často má kontrakce, doteď to neřešila, doposud to nevnímala jako bolest, je něco špatně?

Odpovídám za ni: “ Má kontrakce co 3 minuty, 20 sekund. Tato odpověď zdá se být uspokojivá. Začíná výslech, byť má klientka vše dopředu vypsané: „Datum sňatku?“. Dloubnu do jejího partnera, ten začne odpovídat za svou ženu. Po 45 minutách je po výslechu, sláva, jdeme na pokoj, kde budeme mít klid, tolik potřebný k porodu.

Zhasínám ostré světlo, vytahuji z tašky putovní Porodní bohyni, do aromalampičky kápnu levanduli, pouštím krásnou Devu. Vlny jsou silné, masíruji ženě boky. Nepočítáme kontrakce, prostě tu jsou a jsou dobré, protože se žena dostává do své Porodní Země.

Vejde porodní asistentka a sdělí mé klientce, že si ji musí vyšetřit, Je to už 2 hodiny od prvního vyšetření. Žena souhlasí. Porodní asistentka rozsvítí, prý, aby viděla. Naštěstí čeká, až vlna odejde. Vyšetřuje a sděluje ženě, že si ji musí vyšetřit i při kontrakci. Přitom pokyvuje hlavou, jakoby se ji něco nezdálo. Pak vyřkne osudovou větu:“ Je to stále stejné a tuhé. Nejezdila jste na koni? Jste dole úplně ztuhlá, to nevím, jak vůbec porodíte. Nic sice nechcete, ale bez spasmolytik neporodíte. Porod má běžet jako hodinky, centimetr co hodinu. Dám vám ještě hodinu a pokud se neotevřete více, musím zavolat lékaře!“

STOP

Žena začne plakat: „Je to všechno k ničemu, nikdy jsem přece nejezdila na koni, proč jsem tak ztuhlá, proč se neotvírám?!!“

Vlny ustávají.

Ženu vedu na WC, zhasínám,  beru s sebou čajovou svíčku.  Normálně u porodů nemluvím, nyní přichází čas, kdy musím. Říkám ji, že vše jde, jak má, že každý porod má své tempo a čas, ať vypustí z hlavy vše, co slyšela, ať mi věří. Vytahuji z tašky Bachovy krizové esence, masíruji dělohu skořicovým olejem. Žena zavírá své oči, opět začne dýchat přirozeně, jak moc jsem šťastná za další a další porodní vlnu. Jsme v malé koupelně, kde nemá místo čas.

Porodní asistentka přichází přesně ve stanovenou dobu. Jak řekla, tak učinila. Opět si chce ženu vyšetřit. Žena ji prosí, že ještě nechce. Porodní asistentka naštvaně říká, že v tom případě musí zavolat lékaře kvůli podezření na nepostupující porod. Prý ani nemá dobré stahy. Oponuji, že má velmi dobré kontrakce, že s ženou jsem celou dobu a vím, že kontrakce má. Porodní asistentka odchází zavolat lékaře. Přichází lékař, ženě vyjmenovává všechna rizika, včetně smrti dítěte, pokud odmítne vyšetření. Ta pod tlakem souhlasí. Lékař ženu vyšetřuje, jsem velmi nervózní, žena také. Kýve nesouhlasně hlavou a říká:“ Navrhuji vám dirupci vaku blan, ať víme, jak se miminku daří, je třeba kontrakce povzbudit, máte je slabé, s takovou neporodíte ani do zítřka!“

Žena odmítá, chce to ještě zkusit, aspoň hodinku, prosí. Mě je zle, začínám mít strach, že nátlak má klientka neustojí. Poprosím ženu, zda si ji mohu vyšetřit, ona souhlasí.  Nadšeně ji sděluji, že je to 7 cm, že branka vůbec není oteklá, že prostě porodí své miminko, tak, jak si přála. Rozpláče se radostí a říká bojovně: “ Jdeme do toho!“

Jak mávnutím kouzelného proutku začínají silné vlny, sedí na záchodě, má zavřené oči, je opět ve své Porodní Zemi. Najednou je jí horko, vím, že to je dobré znamení, její tělo se zahřívá, aby zahřála po porodu své dítě. Na konci porodní vlny si občas přitlačí. Ptá se mě: „Můžu?“

Ujišťuji ji, že vše, co cítí, je správné, ať se nekontroluje. Mám neskutečnou radost. Najednou se zvedá a naklání se nad umyvadlo, krouží svými boky a vydává hrdelní zvuky, jsou to zvuky ženy, která začíná rodit.

Ty zaslechne i porodní asistentka, přiběhne a volá na ženu: „Ještě netlačte, hezky si kontrakci prodýchejte! Jak chcete rodit? Už jste nad tím uvažovala?Nemůžete rodit na čtyřech, potrháte se. Slyšíte? Musím si vše připravit. Slyšíte, netlačte!!!“ Pobíhá nervózně, chystá porodní balík.

Má klientka ji vůbec nevnímá, klečí na čtyřech, vidím hlavičku, usmívám se na ni a říkám ji: „Jsi skvělá, za chvíli máš miminko v náručí.“ V její tváři už nevidím ustrašenou ženu, ale ženu, která má vše pod svou kontrolou. PA poklekává k ženě, nemá kde dát ruku, protože nahřívám hráz, to měla klientka v porodním přání. Dávám ruku pryč, až když hlavička korunuje a říkám potichu nervózní porodní asistentce: “ Klientka masírovala.“ Porodní asistentka se uklidnila , když masírovala, měla by to hráz vydržet, ikdyž nerodí na posteli na zádech. Děťátko rychle vyklouzlo mezi nohy ženy a já na ni huknu: “ Ber si ho!“

Bere si jej do náruče a už jej nikomu nedá.

Něco málo z mých poznatků a studií, které se zabývají rutinním vaginálním vyšetřením.

Od té doby, co ženy provázím u přirozených porodů, zjišťuji, že každý porod je jiný, žádný nemá předem daný časový harmonogram, neřídí se žádným partografem, časem ani délkou. Kontrakce jsou buď dobré, pak se porodní cesty otevírají, nebo jsou slabé, a to má vždy svou příčinu, na kterou je dobré přijít. Má žena klid na rození? Kde je dítě? Jak vstupuje do porodních cest? Když vyloučím první variantu, tedy má podmínky k porodu, až pak je vhodné ženu vnitřně vyšetřit. Zjistit, kde je dítě? Jak do porodních cest vchází? Má problém vstoupit do porodních cest? Protože pokud tomu tak je, pak tělo reaguje velmi moudře, nepůjde proti dítěti, proces zastaví, aby dítě mělo čas pozici napravit. V tomto případě není nic horšího, než kontrakce uměle zesílit umělým oxytocinem. Pak tělo nereaguje obranně a jde mechanicky proti dítěte.

Další nedávná studie ( Ferrazzi et al., 2015 ) zjistila, že cervikální dilatace během přirozenou porodu je nelineární a nepředvídatelná. To znamená, že neplatí pravidlo: co centimetr, to hodina.

Porodní asistentka nemá měřit porod na centimetry. Častá a bagatelizující věta: “ No, vy jste jen na dva centimetry, to ještě není k porodu.“

Přitom jsem byla několikrát svědkem, že během dvou hodin se žena otevřela o 6 cm. Takže není vhodné podrývat sebevědomí rodícím ženám, když jim tvrdíme, že děložní čípek je vhodným ukazatelem toho, zda porod postupuje dobře. Děložní čípek nemusí být vhodný ukazatel porodu. Definovat bolesti podle centimetrů, je poškozující. Jako např: „Jste otevřená jenom na dva a už to nemůžete vydržet, co budete dělat, až budete na šest?“

Je to další bagatelizace pocitů ženy, které proběhne hlavou jediné:“ To já nevydržím, asi umřu, raději mi nějak pomožte, prosím.“

Neexistují žádné důkazy o prospěšnosti rutinního vaginálního vyšetřování žen u porodu:

• VV je invazivní a často bolestivé
• VV je subjektivní a nekonzistentní mezi zdravotníky. Přesnost mezi zdravotníky je nižší než 50% ( Buchmann a Libhaber 2007 )
• VV může mít za následek  prasknutí  vaku blan
• VV může zvýšit riziko vzniku infekce

Jedinou pravdou je, že ženské tělo je jedinečné a nezměřitelné. Porod nemůže být definován někým, kdo nemá zkušenosti s pozorováním rodících žen během celého procesu porodu.

Porodní asistentka by měla umět zhodnotit na základě subjektivních a jiných objektivních příznaků, jak daleko asi porod je.

Porodní asistentka nemá mluvit o porodu se ženou na centimetry. Má ženu povzbudit slovy: děťátko sestupuje, hlavička rotuje, branka je měkká, hezky se otevíráte…..