Tlačit či netlačit u porodu?

Bohužel, stále se v našich porodnicích tlačí tzv. NA POVEL. Jedná se o tzv. Valsalvuv manévr nebo jeho variaci. V praxi tedy na pokyn zdravotníka musí dát rodička bradu na hrudník, zhluboka se nadechnout a se zadrženým dechem a zavřenými ústy tlačit až 20 sekund, poté rychle předechnout a opět usilovně tlačit, to vše 3x za sebou.

Věří se, že řízené tlačení urychluje vypuzovací fázi a zkracuje druhou dobu porodní. Nicméně tento typ tlačení, jak bylo zjištěno, má řadu škodlivých důsledků pro ženy, včetně vyššího rizika hypoxie u dítěte, pro ženu pak zvýšené perineální trauma a dlouhodobé účinky na funkci močového měchýře a pánevního dna (Bosomworth a Bettany- Saltikov 2.006 , Kopas 2014).

Některé ženy začnou instinktivně tlačit dřív, než je porodnická branka zcela otevřena. Zdravotníky jsou však poučeny o zákazu tlačení, s odůvodněním, aby nedošlo k natržení branky nebo jejímu otoku. Dokud se porodnická branka zcela neotevře, doporučují jim pocity tlaku potlačit a kontrakci si zrychleně prodýchat(někdy nazýváno psím dýcháním). Tento typ dýchání způsobuje hyperventilaci matky a tím pádem dochází ke zhoršenému přesunu kyslíku směrem k dítěti.

Neexistuje žádný důkaz o tom, že by k výše zmíněným komplikacím vůbec došlo. Dvě zahraniční studie zkoumaly tlačení žen před úplnou dilatací děložní branky a zjistily, že 20 až 40 procent žen, u kterých bylo nutkání potlačováno a navíc byly vnitřně vyšetřovány během kontrakce, došlo k natržení děložního hrdla. Také studie uvádí, že až 41 procent žen, tlačilo dříve, než došlo k zániku branky z důvodu zadní polohy dítěte, což napomáhá dítěti, aby se přetočilo do přední pozice, která je pro dítě výhodnější. Borrelli a kol. (2013)

 To, na co by se měli profesionálové zaměřit, je trpělivý a citlivý způsob při porodu hlavičky dítěte, nespěchat, tím můžeme zabránit poraněním hráze, pánevního dna a dítěte. Většina žen, které rodí v pozici, při které mohou sledovat své dítě, jak tzv.korunuje (v porodnické terminologii- prořezává), sáhnou si na jeho hlavu, instinktivně přestanou tlačit a začnou zhluboka dýchat, drží se zpátky, aby předaly roli svému dítěti, které se na tento okamžik připravovalo.

Závěrem je třeba zdůraznit i psychologický dopad na potlačování intuitivního tlačení či tzv. vydýchávání dítěte směrem dolů. Ženě je zdravotníky naznačeno, že její tělo špatně reaguje a neměla by jeho instinktům a svým pocitům důvěřovat. Žena je tím oslabována. Jsou tím odebírány její kompetence, rodící ženy ztrácejí kontrolu nad svým tělem, což má další dopad na následné přirozené procesy, jako je např. kojení, protože ženy nevěří signálům svého těla a dítěte.