Sebeúcta není slabost, je to naše síla.

To jsem tak jednou ošetřila ženu po ”překotném “ porodu. Opět jsem si uvědomila při pohledu na zářící oči ženy, která sama porodila své dítě v přítomnosti své mámy a kamarádky, jakou silou my ženy vládneme, když o sobě nepochybujeme a chováme k sobě úctu.

Opět jsme si připomněla, jak dokáže být porod jednoduchý a rychlý. Často se o rychlém porodu hovoří jako o překotném porodu, vlastně nebezpečném, něco, co není v pořádku, přitom v mnoha kulturách vnímají rychlý a jednoduchý porod jako symbol sebedůvěry a úcty k vlastnímu tělu a životu. V maorské tradici pečují o své ženy muži-otcové , pečují o ně se záměrem- porodit s jednoduchostí a ÚCTOU.

Úcta je spojena se sebeúctou k vlastnímu tělu, a to je v naší společnosti něco, co se v ženách nepěstuje. Je to velký dluh vůči ženám, že k sebeúctě nejsou vychovávány. Sebeúcta se zaměňuje za sebestřednost, něco, co není vůbec žádoucí.

Úcta souvisí nejen se sebevědomím ale také důvěrou ve vlastní tělo. Tyto sebehodnoty ovlivňují postoj k sobě samotné, partnerský a sexuální život, ale také samotné těhotenství, porod a mateřství. V naší společnosti se už v době dospívání dívek pěstuje neúcta a nedůvěra k vlastnímu tělu. Dívky nejsou matkami připravovány na svou první menstrauci – přechod z dívky v ženu. Stydí se za přirozený projev svého těla, a to je menstruační krev, která je symbolem zdravé dělohy. Mnoho menstruujících dívek stále vnímá svou krev jako nečistou, špinavou a budují si tak v sobě sebedestruktivní procesy, které se projevují často u samotného porodu, kdy žena nevěří svému tělu, že je schopno porodit bez zásahů a vedení někoho jiného.

Je také velkou křivdou, že se matkám po porodu nedostane poděkování a úcta, ať je porod jakýkoliv. Mnoho žen by se tak zacelilo, mnoho žen by si tak mohlo dát sebehodnotu a sebeúctu, která nás ženy vede k vnitřní síle a pocitu – ”Je krásné být ženou…”

Přesto všechno si sebehodnotu můžeme dát samy, přes všechny křivdy a mýty, a udělejme to teď hned. Sebeúcta není slabost, je to naše síla.