Pět porodních fází z pohledu porodní báby

To, co jsem se naučila u porodů žen, je tiché pozorování. K tomu jsem se ale navíc musela naučit trpělivosti a pochopení všech fází porodu. Pozoruji výrazy žen, jejich tvář, chování, dech, pohyby těla, postoj, mluvení, gesta, tóny, které vydávají. Pozoruji také dítě, zda má vše pod kontrolou. Dle jejich chování už rozeznávám, v jaké fázi porodu se nacházejí, od té doby minimálně ženy u porodu vaginálně vyšetřuji.

Pět porodních fází z pohledu porodní báby

První fáze je období, kdy je žena vědomá,  mluví a vnímá, kontroluje své dýchání, své tělo. Svými pohyby pomáhá dítěti, aby vstoupilo do pánve, aby se mu otevřela děložní branka, cesta k matce.

Druhá fáze je nejcitivější fáze porodu. Stahy jsou intenzivní, žena opouští realitu, přestává myslet, mluvit a soustředí se sama na sebe a své dítě. Oči má zavřené, ocitá se ve  své porodní zemi. Často jí bývá teplo, vysvlékne se, stojí nebo klečí, potřebuje se uzemnit, její pánev tančí, krouží boky, zpívá, vokalizuje, vydává z hrdla hluboké tóny. V této chvíli by měla zůstat sama se sebou, nikdo a nic by ji neměl vyrušovat, mluvit, vyšetřovat, navigovat. Pokud se tak stane, často se porod zastaví.

Třetí fáze je fáze, kdy je žena nejzranitelnější, je to fáze přechodová. Stahy dělohy ustávají nebo nejsou tak intenzivní. Někdy žena usne. Tělo ji dává čas k odpočinku,  za něj je nesmírně vděčná. Hned po této fázi přichází doba vrcholných a silných stahů. Dítě sestoupí na pánevní dno, přichází moment, kdy se chystá k rotaci. Jeho hlavička se musí protáhnout rovinami pánve tak, aby prošla. Potřebuje k tomu trpělivost a čas. Pokud někdo zasáhne do mechanismu jeho pohybů, může jej to buď zastavit, nebo pohyb nedokoná správně  a v pánvi uvízne. Žena se často ocitne v krizovém momentu, protože se u ní vyplavuje adrenalin, hormon ostražitosti a útěku. Už chce porodit, už má všeho dost, chce pomoct, jakkoliv, čímkoliv. Brečí, nadává, křičí, naštvaně mlčí, prosí, chce umřít, utéct, nebýt…Když se však dozví, že je to konec její cesty, že dítě bude za chvíli u ní v náručí, je z ní náhle velká bojovnice: “ Tak jo, jdeme na to, já to zvládnu, porodím dítě, bude po všem, já to dám, už ho chci mít u sebe, pojď mé miminko…“ Zasáhne ji zákon motivace.

Čtvrtá fáze je fáze, kdy svou roli přebírá dítě. Přišla jeho chvíle, na kterou se celou dobu připravovalo. Ono se aktivně rodí, ono ví, je tak moudré. Potřebuje k tomu matku, která zaujme pro něj dobrou a výhodnou pozici, trpělivost a víru, jak od matky, tak osob, které jsou přítomny u porodu.

Stačí jen netlačit na něj, nesahat, nespěchat a jen pozorovat zázrak, který se právě děje.

Pátá fáze je fáze odměny, je to čas vítání se s dítětem a loučení se s placentou. Svět jakoby se v tomto krátkém okamžiku zastavil, je v něm přítomna pouze láska a radost.  Je o matce, otci a dítě, o rodině, která se právě zrodila. Oči všech matek se při pohledu na dítě rozzáří. Jejich tvář vykouzlí ten nejkrásnější a nejúpřimnější úsměv. Žena, dokud neporodí placentu, je stále ostražitá. Ví, že ještě porod neskončil. Když se placenta odloučí, začne nové období života – období matky. Majetnicky si drží dítě, které si porodila. Cítí konečně klid ve své duši.

Nedávno jsem se ocitla u porodu vědomé ženy. Když jsem vstoupila do porodní místnosti, přivítala mne s úsměvem, mluvila o svém předchozím porodu, o svých pocitech, jak se cítí, že je ji krásně. Jen jsem si poslechla srdíčko dítěte a poklekla jsem kousek od ní, aby se necítila být příliš pozorována. Nevyšetřovala jsem ji. Nebylo proč, porod běžel, vlny byly pravidelné. Když žena sama od sebe komunikuje, je při plném vědomí, je to teprve počátek porodu. Při stahu kroužila pánví a  usmívala se, po stahu opět mluvila, její smích byl nakažlivý, rozesmála nás všechny.

Po dvou hodinách přišla další fáze porodu. Věděla jsem, že je to fáze blízko završení, přestala mluvit, ponořila se sama do sebe. Při vlnách se stále usmívala, po nich už měla oči stále zavřené a odpočívala. Byla ve své porodní zemi, jen ona a její dítě. Hladila jej přes své bříško, mluvila už jen k němu, nás si nevšímala.

Přišla fáze těsně před porodem, přechodová fáze. Stahy ustanuly, nebyly tak silné a intenzivní. Na tuto fázi se v porodnictví nemyslí, většinou se začne porod popohánět umělým oxytocinem s oddůvodněním, že děloha je unavená, nebo že kontrace nejsou dost silné, aby matka mohla dítě porodit. Ale příroda to vymyslela dokonale, je to důležitý odpočinkový moment, kdy se děloha připravuje k vrcholnému stahu. Dítě začně být nejvíce aktivní, čeká ho jeho hlavní role. Musí vstoupit na pánevní dno, což u matky vyvolá pocit tlaku, vyplaví se ji adrenalin a ona vystoupí ze své porodní země. Ocitne se opět v přítomnosti, TADY A TEĎ. Chce už porodit. HNED.

Tato žena si odpočinula, a když přišla silná vlna, otevřela doširoka své oči,  její zorničky byly rozšířené a jen mi řekla: „Už rodím, Aničko.“ Souhlasně jsem přikývla a usmála se na ni. Měla vše pod svou kontrolou, jen jsem nahřívala hráz a ona rodila své dítě. Svou dlaň měla přichystanou, až ucítí hlavičku. Byla zkušená, rodila své třetí dítě. Když hlavička začala korunovat, opět vykouzlila ten svůj překrásný úsměv, zaklonila hlavu, zavřela oči a hladila své dítě po hlavičce, po hustých černých vlasech. Nespěchala, jen dýchala, dítě se rodilo velmi pomalu, také nespěchalo. Když vykoukla hlavička, počkala na další vlnu, dítě pomalu otočilo svou hlavičku do strany a vyklouzlo jedno raménko a hned za ním druhé, vzápětí celé tělíčko. Hrdě si jej položila na svou hruď. Po 30 minutách ve dřepu porodila placentu. Dítě se přisálo a spokojeně pilo mléko. Stal se další zázrak, před kterým se vždy hluboce skláním.

Ženu jsem za celou dobu vnitřně nevyšetřovala. Porod gradoval, nebyl k tomu důvod.

Dobrý porod je ten, ze kterého má matka dobrý pocit. Ten je zásadní. To, jak matka po porodu vnímá sama sebe.

 

.