Emoční jizva po císařském řezu – jizva, kterou nevidíme, ale cítíme…

Emoční jizva po císařském řezu představuje psychologický dopad, který může mít tato operace na ženu. Jedná se o neviditelné, avšak velmi reálné následky, které mohou ovlivnit psychický stav, emoční pohodu a vztah matky k jejímu dítěti.

Emoční jizva je termín, který je v našem porodnictví nový a je nutné uvědomění, že nezhojená emoční jizva bude narušovat a prolongovat uzdravení samotné jizvy také na fyzické úrovni.

Emoční jizva může vzniknout z několika důvodů:

1. Nesplněná očekávání: Mnoho žen chce přirozený porod a může mít předem stanovený plán, jak by měl průběh porodu vypadat. Když je nutný císařský řez, mohou se cítit, že byly připraveny o přirozený zážitek porodu, což může vést k pocitům zklamání a selhání.
2. Ztráta kontroly: Při porodu žena odevzdává kontrolu nad procesem porodu zdravotníkům. Tento zážitek může být pro některé ženy velmi frustrující a může vést k pocitům bezmoci a ztráty kontroly nad vlastním tělem a vzniku traumatu.
3. Strach a úzkost: Náhlé vzniklé obavy o bezpečnost dítěte, i o vlastní zdraví během a po operaci mohou vyvolat úzkost a strach.
4. Potíže s navázáním vztahu s dítětem: Některé ženy, které neměly své dítě po operaci brzy u sebe, mají pocit selhání, že jim bylo odepřena raná vazba a brzký kontakt s dítětem.
5. Pocity osamělosti a izolace: Ženy, které prošly císařským řezem, se mohou cítit odříznuty od ostatních matek, které porodily přirozenou cestou, a mohou se potýkat s pocitem, že jejich zkušenost není plnohodnotná nebo že nejsou pochopeny jejich emoce.
6. Okamžitý psychický dopad: Emoce spojené s neočekávaným průběhem porodu mohou vést k okamžitému psychickému dopadu, jako je šok, úzkost nebo depresi.
7. Postupný vývoj: Emocionální jizvy se mohou vyvíjet postupně, jak žena zpracovává své zkušenosti a srovnává je s očekáváními nebo zkušenostmi jiných.
8. Nedostatek podpory: Nedostatek emocionální podpory od rodiny, přátel nebo zdravotnického personálu může emocionální jizvy prohloubit.

Možnosti léčby emoční jizvy

1. Léčba emocionální jizvy je proces, který vyžaduje čas, trpělivost a často i odbornou pomoc.
2. Emocionální jizvy mohou být důsledkem různých traumatických zážitků, včetně zkušenosti s porodem, jako je císařský řez. Důležité je připomenout, že každá žena je jedinečná a proces hojení se tak může lišit.
3. Prevence vzniku: Edukativní pohovor před a po operaci, lidský a empatický přístup zdravotníků, uznání pocitů ženy, aktivní naslouchání.
4. Laskavý císařský řez: umožnění dřívějšího kontaktu matky a dítěte během dokončování operace nebo po ní.
5. Uznání a akceptace pocitů: Prvním krokem k uzdravení je uznat pocity a povolit si je plně prožít. Potlačování emocí může vést k jejich zintenzivnění a prodloužit proces hojení.
6. Hledání podpory: Mluvte o svých pocitech s někým, komu důvěřujete, ať už jde o partnera, rodinného příslušníka, kamarádky, porodní asistentky, duly nebo terapeuta. Podpora a porozumění od druhých může být velmi uklidňující a může pomoci zpracovat a léčit emoční jizvy.
7. Odborná pomoc: Psychoterapie, fyzioterapie či jiná odborná pomoc může poskytnout bezpečný prostor pro prozkoumání a zpracování vašich emocí. Odborník vám může pomoci rozpoznat a vyrovnat se s hlubšími příčinami emocionálního utrpení a naučit vás strategie pro zvládání.
8. Techniky sebepéče: Začlenění pravidelných aktivit sebepéče života ženy, může pomoci zlepšit celkové psychické zdraví- edukace péče o jizvu, péče o břišní stěnu, fasciální kontakt na jizvě, volit jemné přístupy bez tlaku na jizvu, kdy nejsou vhodné brzké press techniky v počáteční fázi hojení jizvy, jako jsou známe techniky „C“ a „S“, dostatek spánku, teplá a vyvážená strava, kostní vývary, doplňky stravy- vit. C, E, zinek, selen, kolagen…, pozdější odborná a lázeňská péče.
9. Použití afirmací a mindfulness: Pozitivní afirmace a praxe mindfulness (vědomé přítomnosti) mohou pomoci změnit negativní myšlenkové vzorce a postoj k sobě samému a své situaci.
10. Tvorba: Umělecké a kreativní aktivity, jako je malování, psaní nebo hraní na hudební nástroj, mohou pomoci vyjádřit pocity, které jsou těžko vyjádřitelné slovy, a poskytnout formu terapie.
11. Stanovení realistických cílů: Nastavte si malé, dosažitelné cíle na cestě k uzdravení. Každý dosažený cíl může posílit vaši důvěru a pocit opětovné kontroly nad vašim životem.
12. Zaměření na budoucnost: Snažte se najít smysl a účel ve svém životě mimo vaše prožité trauma. Zapojení se do aktivit nebo komunit, které jsou pro vás smysluplné, může pomoci při překonávání minulosti.