Blýská se na lepší časy v našem porodnictví?

Je noc, výjimečně nevyjíždím k porodu, bilancuji. V mysli mi běží můj profesní příběh a myšlenka, zda se blýská v našem porodnictví na lepší časy

Důvod, proč jsem si vybrala své povolání, proč jsem chtěla být porodní bábou byl mimo jiné i ten, že mám ráda děti a miluji život. Porodní asistenci jsem vždy vnímala jako péči o zdravé ženy a být u zrodu nového života, narození dítěte,  stále vnímám jako velký dar, který mi byl dán.

Po prvních 10 letech mé praxe na porodním sále přišlo velké rozčarování a můj sen o tom, jak se jednou stanu moudrou porodní bábou  pečující o rodiny, se mi na míle vzdaloval. Doba medikovaných a institucionalizovaných porodů, nehumánního a anonymného prostředí mne po pár letech začala frustrovat. Nedokázala jsem se smířit s rutinními a neoprávěnými zásahy, které byly na ženách uplatňovány. Z porodu se stal lékařský a velmi nebezpečný úkon. Přišlo mi, že v celém zdravotnictví se právě k rodícím ženám chovají zdravotníci nejhruběji, jako k nesvéprávným bytostem, bez citu a emocí a nikoho ani nenapadlo rutinní praktiky zpochybňovat.

Přestože jsem se snažila rodícím ženám pomoci, nevěděla jsem, JAK  jim mohu pomoci, jak jim zmírnit nepřirozenou bolest a utrpení, které prožívaly. Bylo tolik otázek, na které jsem nemohla najít odpovědi. Často jsem na službách cítila panický strach, nechápala jsem, proč vzniká tolik komplikací u porodů, proč doposud zdravé děti začnou trpět kyslíkovou tísní, proč je tolik císařských řezů, porodnických operací. Vnitřně jsem cítila, že musím znát souvislosti a odpovědi na mé dosud nezodpovězené otázky.

Musela jsem překročit svůj vlastní strach a vydat se jinou cestou

Musela jsem vytěsnit z hlavy to, čemu jsem do té doby věřila a čemu jsem se naučila. Časem jsem došla k poznání, že přirozenému procesu se nedá nijak pomoci, stačí jej jen tiše následovat, respektovat, chápat a trpělivě čekat.

Následovaly dlouhé roky naslouchání jiným moudrým ženám, porodním bábám, dulám, učení se přirozenu, poznávat sílu bylin, pochopit proces porodu. Strach se pomalu vytrácel, zůstal však respekt a úžas.

Vrátila jsem se zpátky po 12 letech do porodnic, v jiné roli,  s jiným myšlením, stála jsem najednou na druhé straně, na straně zájmu a práva ženy porodit bez zásahů a s respektem, bojovat za to, aby děti nebyly matkám po porodu odebírány. Setkala jsem se s velkým nepochopením, nevědomostí, arogancí, závistí, výsměchem, přišla jsem o mnoho svých přátel. Zůstalo mi to nejcennější, má rodina, která za mnou stála a pocit, že si sama sebe mohu vážit, když svou cestu nevzdám. Slovo přirozený porod a bonding ve zdravotnících vzbuzoval velkou nedůvěru a nepochopení, dnes vím, že za vším stál jejich vlastní strach, strach z neznámého, dosud nepoznaného a nepochopeného, stejný strach, který jsem měla na počátku i já.

Tento rok byl pro mne rokem, kdy jsem u porodů žen poprvé se zdravotníky nebojovala. Už se o mne mnozí přestávají vyjadřovat jako o samozvané fanatické dule. Jsou i takoví, kteří dají na můj názor, respektují mne. Všechny ženy, které jsem v tomto roce doprovodila, porodily tak, jak si přály. Všechny ženy měly ze svého porodu dobrý pocit. Neviděla jsem nástřih hráze, nohy přikurtované ve třmenech porodnické postele, nebyla jsem svědkem lživých manipulací, nátlaku a arogance. Většina žen porodila bez velkého poranění, kdy vnímám velkou důležitost nejen ve výběru porodní pozice, ale také možnost nahřívat hráz u porodu, trpělivost u korunovace hlavičky, netlačit a nespěchat v této důležité  fázi. Většina provorodiček byla bez poranění nebo měla oděrky či menší spontánní trhlinky. Doprovázela jsem 8 žen, které porodily přirozeně po předchozím císařském řezu. Tyto ženy dopředu připravuji na to, že jejich děloha bude pracovat velmi šetrně a porod může být dlouhý a náročný. Od zdravotníků se nám v těchto chvílích dostávalo větší trpělivosti. Všechny děti byly důstojně přivítány na tento svět, nebyly odnešeny, dostalo se jim láskyplného přivítání. To, co pomáhá nejvíce celému úspěchu je důvěra, která se rozvíjí mezi mnou, ženou a zdravotníky.

 Porodnictví je velké umění, které se musí dělat srdcem a s hlubokou úctou k životu

Tento rok přibylo velmi mnoho žen, které žádají péči nejen lékařskou, ale i kontinuální péči  porodních asistentek. Také je více porodních asistentek, které tuto péči chtějí poskytovat. Čím dál více žen je vědomých, znalých svých práv, sebevědomých a svůj porod si chtějí prožít bez jakékoliv újmy na svém zdraví a zdraví svého dítěte. Přibývá aktivistických organizací, která bojují za humanizaci v našem porodnictví. Čím dál více žen si nenechává líbit hrubé zacházení, které se jim stále ještě dostává, zveřejňují své porodní příběhy, podávají stížnosti na zdravotnická zařízení, přestávají tolerovat násilí.

Jako lavina se šíří naší společností vědomí toho, že přirozený porod, porod bez zásahů není žádná alternativa, že je to porod bezpečný a zdravý

V ženách se probouzí dlouhodobě potlačovaná  síla a víra ve své schopnosti porodit své dítě bez zásahů a léků. Čím dál více žen cítí po svém porodu radost. Čím dál více dětí neprožívá po svém porodu ztrátu bezpečí. Čím dál více dětí už nemusí své narození oplakat.

Mnozí zdravotníci došli k sebereflexi, učí se novému přístupu. Vnímám, že rodící ženy  pro mnohé zdravotníky nejsou pouhé pacientky, ale klientky. Přistupují na dialog a jejich chování už není tolik autoritativní, jako tomu bylo v minulých letech. Naše společnost se pomalu léčí z kolektivních traumat, separační a nekontaktní výchovy.

Přichází doba, kdy ženy chtějí své porody vrátit tam, kam patří, do svých rukou. Už ví, že porod se navždy zapíše nejen do jejich těl, ale i srdcí. Jsme více vědomými a zodpovědnými za naše životy. Rodí se jiné děti. Děti, které se rodí s láskou ve svém srdci, s pocitem bezpečí, když leží na svých matkách. Došli jsme k poznání, že to, jakým způsobem se narodíme, ovlivní náš budoucí život.

Budeme-li se rodit v atmosféře lásky, důvěry a přijetí, stane se tento svět láskyplnějším a mírumilovnějším. Porod je důležitý mezník v sexuálním životě ženy, a to jakým způsobem si jej žena prožije, ji buď posílí nebo na velmi dlouhou dobu oslabí. Jak v ženské, tak i mateřské roli. Každá žena, každé dítě, každý porod je jedinečný, potřebuje čas a trpělivost, intimní a bezpečné podmínky. Zdravotníci stojící u zrodu nového života by měli zachovat ten nejcitlivější a nejlaskavější přístup k rodícím ženám a dětem.

Tento rok vnímám jako nejvíce průlomovým v mém profesním životě. Dal mi totiž naději. Naději, že jednou budu moct své povolání vykonávat svobodně, protože čím dál více žen vnímá, že jejich největší potřeba v těhotenství a u porodu, je potřeba bezpečí. Čím dál více žen je v péči porodních asistentek. Kontinuální péče porodních asistentek je dle zahraničních studií a statistik péčí bezpečnou. Stále platí, že lékař je odborník na neobvyklé a patologické situace. Porodní asistentka je ale odbornicí na fyziologické a zdravé těhotenství.

A jaké je mé velké přání do nového roku?

Aby ženy, muži i děti poznali u porodu radost a jejich srdce bylo naplněno láskou. Aby si ponechali svou vlastní zodpovědnost a mohli se rozhodnout, jak s ní naloží. Aby si mohli vybrat průvodce a poskytovatele své péče a svobodně se rozhodnout pro místo a způsob svého porodu. Aby naše společnost přestala tolerovat násilí. Aby porodní asistentky mohly svobodně vykonávat své povolání. Aby zdravotníci podporovali zdraví a došli k pochopení, že žena a dítě jsou nejvíce zranitelní ve svém životě právě u porodu. Že porod není lékařský úkon. 

Přeji nám všem více respektu, pochopení, lásky a vzájemné úcty v  roce 2017.

EBOOKY VE VÁNOČNÍ AKCI